Koroptev zítřka

Křehkost hladu jenž nasitila bestii bezbarvou,

ta prázdnota vyplnila hlučný mrak,

něžný pocit rozdrtil ho v prach.

Za nehtem špína stále bolí.

Vždiť se píše panny krev,

však křičet je jen vzdech.

Pokud snít je jenom lež,

tak lhát o slibu pod černým jmelím.

Tupost citu co ospravedlňuje běh,

tu a tam bez cílu nachovém.

Chtíč má kolísavý směr,

konec co zdal se ránu.

Je snad pravda, že jsi sám?

Že prach je světla pán,

proč nežít úsvit,

když vědět znamená spát.