Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBitch slap!
Když jsem se vrátil z autorského čtení
doma bylo veselo
V obýváku na stole
chlebíčky, pizzy, šáňo
olivy, sejra, slaný tyčky
a na gauči přiožralé
sekretářky čili pičky
Moji drazí rodičové
uspořádali si párty
kolegové z práce přišli
chlastat, mastit karty
na koberci
pecky z oliv
tykadýlka krevetí
řehnili se
prasečili
pohodička bez dětí
Fotr
živitel můj a zároveň
místní mafinský kmotr
v obleku šitém přesně na míru
chodil mezi druhy s cárem papíru
ohavný lotr
ožralý pohrdlivě četl moje básně
znevažoval práci svého syna
a jeho suita bavila se krásně:
"Moc chytrý není, jenom mladý."
"To dílo nemá vůbec žádné klady!"
"Nesnáším obrýlený smrady!"
Začal jsem vřeštět:
Táto, ty zmrde,
co dovolil sis
čísti poezii moji?
té se i zkušený recitátor
bojí!
zesměšnil a znečistil jsi
moji dobrou práci!
fanoušci až dozví se to
hrůzou se pozvrací!
Tvůj hlas kašli bezdomovce
s tébécé podobá se
recitace žalostná je
tak vzpamatuj se, mamlase!
Pičky odložily slané tyčky
vrhly se na ančovičky
a začaly se smát
avšak já dostal
největší facku svého žití
nebyl totiž čas připnout si placku
STOP tělesným trestům a bití!
2 názory
Upřímně se divím (ba šroubuji hlavou), že dílo, které tak neodbytně exponuje téma výměny tyčky za ančovičku, dosud žádný bratr – písmák nepodrobil své badatelské demenci. Já bych je označil za trhavé až ukuňkané, za potřebu dozrát na operačním stole před výpadkem proudu nebo před vyschnutím krevní plazmy. Po mysteriozním dvojverší „Když jsem se vrátil z roboty, / našel jsem v předsíni cizí šlápoty“ – neboť tak je třeba úděl permanentně zrazovaného profesionálního básníka dnes číst – následuje kaskáda hbitě načrtnutých podezření, jejichž kauzální ironie nás neomylně dovádí k seminálnímu: „Houbičky plněné slanými tyčkami / nahradil výrobce ančovičkami“. Já, a jsem zatím pohříchu sám, vnímám tohle dvojverší coby výraz nutnosti obstát v čím dál agresivnější konkurenci, a poté, co si odložím pracovní rukavice, dílu náležitě zatleskám.