Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBaráky u garáží, Malina je na balkóně /I/ (1)
Autor
Kiv Čitrem II
Malina je na balkóně /I/
Vždycky tady skučí vítr. Skučí, kvílí, a když nemáte triko v gatích, zajede vám po zádech podél páteře až za uši a pořádně vás zmrazí. Ještě že si triko pokaždé zastrčí. Zastrčí triko (manželka se na to nemůže dívat, odvrátí zrak), ze stolu vezme krabičku a kvůli tomu větru si zapálí ještě v bytě (manželka zatne zuby).
Tady na balkóně je jeho ráj. Odtud pozoruje sousedy, kouká na silnici, hlavní dopravní tepnu ve městě. Tak nějak mu imponuje, že po ní jezdí trolejbusy. V téhle přerostlé vesnici. Sousedi jsou různí. Někteří ho zdraví na plnou hubu, dokonce na ten zlomek vteřiny ztlumí neúnavnou větrnou fistuli, někteří ho nezdraví, protože prostě nahoru nehledí (pohledy starostmi přibité k zemi) a někteří dělají, že ho nevidí. Dělají to, protože ho nemají rádi. A přitom je takový úslužný, takový hodný a vstřícný. Vždycky všechny obejde, udělá odečty, prohodí pár slov a poděkuje. Zařídil opravu střechy a namontoval kameru, která vlastně není kamerou, ale atrapou (jak pěkně červeně bliká, tak bděle, tak pohotově).
Nasaje cigaretový kouř a zahledí se na nebe. Přízračný zarudlý měsíc pluje mezi rozbouřenými mračny. Vyfoukne, kouř odletí horizontálou, až později se rozplyne do ztracena, to ten vítr. Na větrném balkóně se to tady může jmenovat.
Záclona povlává za pootevřenými dveřmi, manželčin obličej se vlní v odlescích televizní obrazovky. Vyfoukne. Přitom je takový úslužný a zdvořilý. Usmívá se, chápavě pokyvuje hlavou, nervózně přešlapuje – já přece nechci vstupovat do vašeho bytu a koukat na čísla na vodoměrech, to je jen moje povinnost, musím ji vykonat a zase půjdu.
Možná ho ti někteří prokoukli. Všimli si, že se rád dívá. Dívá se ze své pozorovatelny s trikem v gatích, s cigaretou v ústech, s povlávajícími vlasy. Dívá se na ten svůj rajón, jak si to pro sebe nazval. Dívá se jim do životů a hledá v nich slabá místečka. Kdyby to bylo na něm, byla by ta kamera opravdová.
„Přivři ty dveře!“
Beze slova hmátne za sebe, vrzne to. Potáhne. Nikdo nejde. Už je po deváté. Všichni sedí v teplíčku svého soukromí. Naposledy viděl Belhavku, jak se o francouzských holích šine po chodníku v tom svém hogofogo kožichu. To bylo v sedm.
1 názor
Mně by se to celkem i líbilo, ani opakování by nevadilo (třeba zastrkávání trika ve dvou větách)... tady mi to zní relativně nenuceně, i když by to někdo mohl brát za chybu...
...jenže to divně odskakuje... ty věty občas nenavazují... tedy kdyby občas...nenavazují často a k tomu jsou tam závorky... jejich význam nechápu, když jiné nenavazující věty v závorkách nejsou, tak nemají smysl a jejich obsah by se dal napsat jinak a bez závorek...nebo by se toho do nich muselo nastrkat v tom textu víc... takhle na mě působí nesmyslně
třeba hned v prvním odstavci: "Ještě že si to triko pokaždé zastrčí."
To bez čehokoli před zní jako kdyby si triko zastrčil ten vítr... kdyby tam bylo: "Ještě že on si triko před tím dotěrným větrem pokaždé zastrčí."
Hned by čtenář věděl, že jde o nějakou osobu
V téhle přerostlé vesnici je věta, co je tam nacpána taky mimo mé chápání...asi to má znamenat, že mu "imponuje", že v té jejich přerostlé vesnici vůbec mají trolejbus a on na něj může koukat z balkónu, ale napsáno to je divně, zvlášť když další věta se zas vrací k sousedům a takhle bych mohla pokračovat donekonečna
...v posledním odstavci je zas divně použit budoucí čas...určitě by to chtělo nad tím textem víc přemýšlet...neodskakovat a psát v minulém čase, nebo nějak promyšleně... protože tohle umyslně fakt nepůsobí...ale potencionál možná máš, tak piš...až vychytáš tyhle nedodělky, tak to možná bude dobrý...