šašek

stále ty

 

den tiše korunoval noc

a mé oči opuchlé

dávaly tě sbohem na zápraží

 

tisíckrát jsem obrátila

poslední zlatku v ruce

abych mohla říci

tu si nechej na památku

 

teď kráčím ve tvých stopách

o pár let starší

ruce prosté vzpomínek

a když zavřu oči...

 

 

šašek

 

děti jdou dál a na jazyku

uvízlo mi jejich proč

 

čtyři rakev černou nesou

víš, je to jen tělo

zemřelá schránka radosti

královského šaška

 

v kapse třímám od něj rolničku

která zvoní jenom v uších dětí

 

tři, pal

a hejno koroptví vzlétlo z polí

...

 

 

 

 

 

---