Oční kontakt

Mám strach ze svých očí ve vašich očích i v těch na stropě,

jako bych byla zvířetem, zakletým v lidském těle a přinucena proplétat se davy. 

A jakoby mne vaše oči vyzývaly - k tanci či k boji, kdo ví. 

A ten ustrašený vlk, co se mi kroutí v útrobách, 

než by vám pohlédl do očí, to raději by rozpadnul se v hvězdný prach. 

Všechny tajné sny, všechny lásky a všechny myšlenky se spojí 

a propletou v paprsku sršícím z našich očí. 

 Dokážu odolat vaší duši ? 

Vždy, věřte mi, ponechám si tu svou,

 tu kterou znám a která mi není cizí. 

 Všechno mi řekněte, pěkně zpovzdálí, 

s vašima očima ale já nehovořím. 

 Nedotýkejte se mých očí, nedotýkejte se mých snů.

 Vyvarujte se blízkosti, když cítím nejistotu.

 Nekloužu po povrchu jak racek, který zběžně mine mořskou vlnu,

 jsem hlubinný rybář, co čeká na velrybu.

 A až ji přilákám, můj svět se změní, nechci ji ulovit,

 jen zachytit se její ploutve a na jejích zádech brázdit oceán.

 A v její říši, tam vše se klaní velrybám,

 tam nebudu mít strach smát se medúzám a pištět na kosatky. 

 A možná jednou, až se bouře utiší, 

v nastalém tichu pod černou oblohou, 

budeme s mojí velrybou už navždy hledět si do očí...

---