Pohled občana nalékařskou péči na Vysočině + reakce

Písemnosti schizofrenika, díky kterým se ho pokoušely likvidovat tajné služby.        

U staršího píspěvku jsem se pokoušel opravit formátování řádků, nevěděl jsem ale jak. A tak jsem to smazal a nahodil znovu jinak. Navíc jsem přidal reakce. Sand se to povede. Ale možná za to může program provozovatele, který se tímto brání delším příspěvkům.     A vida, nepodařilo se.

Kdo si to chce pohodlně přečíst, ať se podívá na:     saspi     Tam se mi to nahodit podařilo.

( je tam i komentář redakce)

~~Pohled občana
 na lékařskou péči na Vysočině

Jsme evropská země středu Evropy. Proti některým jiným zemím máme solidní dostupnou lékařskou péči pro každého. A ekonomiku, která to jakž takž táhne. A měli by jsme bohu děkovat za to, co máme. Nikdy ale není tak dobře, aby nemohlo být lépe. Vždy je něco, co by se dalo zlepšovat  v práci řadových pracovníků, lékařů i vedoucích pracovníků. Je to o učení se, něco zlepšovat. Všechno je to na lidech a vždy stojí za to, hledat a nacházet pozitivní potenciál lidí pracujících
v jakémkoliv oboru. Tak i ve zdravotnictví na Vysočině.

Jestliže jste třeba léčeni dobrými lékaři a sehraným kolektivem sester. Vše zastřešené schopným vedením. Pak je to boží požehnání. Ale když jsou špatní lékaři, špatný kolektiv a neschopné vedení, pak je snad lepší hodit si mašli. Je to o lidech. A o tom to vlastně je. Jako příklad uvádím skutečný příběh, který je sice  trochu zakódovaný, ale iniciály odpovídají skutečnosti. A vše se dá doložit svědeckými výpověďmi.

A TADY JE PŘÍBĚH   Věry S.    -----(příběh poškození zdraví)-----
Babička Věra S. už měla 82 let. Chodila už chatrně o berlích. Závratné vzdálenosti už nezvládala.
S vypětím to byla jen nějaká ta stovka metrů. Žila už v Domově klidného stáří ve Žďáře nad Sázavou, ale i tak se snažila být aspoň duševní oporou rodiny a svých vnuček, Lenky, Hany, Jany a Zdeny (18 - 21 let). Byla všemi navštěvována. A svým svěžím duchem měla určitě nakročeno k překročené devadesátce jako její sestra, či její maminka. Jednou se shýbla pro upadnutou hůlku a upadla. Přitom si zlomila nohu v krčku a uštípla kus pánve. Byla hospitalizována v jedné nemocnici na vysočině nedaleko Harusova kopce. Byla na několika odděleních ale nejvíce na ortopedii.Tam ji spravili kloub pomocí kloubní náhrady. Rána po operaci se dobře hojila a zahojila. Kloub celkem fungoval. Sestřičky se chodily ptát, jestli něco nepotřebuje. Babička i přes bolest po operaci se zdála dobrá. Četla si časopisy a vše ukazovalo na perfektní práci tohoto oddělení. Těsně před koncem roku se redukovaly kapacity (asi kvůli dovoleným) a byla přestěhována na sousední chirurgii, kde byla také pár dní. Kolem prvního ledna 2014 ji přestěhovali na Oddělení dlouhodobě nemocných 3 (ODN) na rozcvičení. Před přeložením volala nemocnice jejímu synovi Ing. Jiřímu S., že je tu žádost o přeložení na ODN na rozcvičení. Ptali se jestli mají vlastní péči, nebo jestli ji mají přeložit. Jiří S. souhlasil s přeložením.V nemocnici babičku navštěvoval před tím spíše její druhý syn Ing. Zdeněk S. s rodinou a jejími vnučkami. Ještě na chirurgii řekl ortoped, že už se s ní může hýbat a seděla tam i na posteli. Při návštěvě na ODN-ce 3 ale řekla jakási pomocná sestra  Zdeňkovi S. : nesmíte ji posazovat a hýbat s ní, je přece po operaci. Na oddělení byla kvůli rozcvičení a najednou se sní nesmí hýbat? To je postavené na hlavu. Do všeho se vložil Jiří S. Navíc po referencích na toto oddělení, Přesněji po vyslechnutí příběhu hospitalizace Jiřiny R. v minulém roce, (ještě o tom bude řeč), začal od 6.1. dojíždět do nemocnice skoro každý den. Před tím ještě ale telefonicky volal ošetřujícímu lékaři panu K. a ptal se ho, jak je to s tím posazováním.

 

                                                                                                                                                  NM/2

Odpověděl že normálně sedí v lůžku. Jiří S. mu dále řekl, že by chtěl vědět, jak se rehabilituje, aby to mohl dělat, až bude babička z nemocnice, případně, že by jezdil do nemocnice pomáhat s rehabilitací. Doktor řekl: domluvte se s rehabilitační sestrou.

Když poprvé v pondělí šestého přišel do ODN-ky 3 , byla z babičky troska. Říkala, ať ji nechá být, že chce umřít, že ji všechno bolí (asi od ležení), a že se cítí děsně slabě.

Byla hodně zesláblá a sotva se hýbala na posteli. Přišla sestra, nalila čaj do hrnku a udělala čárku na papír. V úterý babička říkala, že to nemá cenu, a že by chtěla morfium.

Ke konci týdne, už když přišla sestra, lila čaj babičce přímo do krku.  Babička už o umření a morfiu nemluvila. Můžeme se jen dohadovat. Že by babička nebyla zavodněná? Když se Jiří S. ptal telefonicky doktora K., jak dopadli odběry a co se jimi sleduje, jen řekl, že dopadly lépe než ty vstupní. Ze zbytku otázky se vykroutil jak had a mluvil jakoby neměl čas. Jako by věděl, že cokoliv řekne, může být použito proti němu.

Když byl Jiří S. klukem před vojnou, vyprávěla mu začínající sestřička o své práci. Prý podle rozborů krve se dá zjistit, jestli je nebo byl člověk zavodněný. Prý to dá hodně honění, aby byly rozbory krve v pořádku. Musíte u té práce i přemýšlet a plánovat, co se všechno musí udělat a jak si ušetřit kroky. Jinak se sestra uhoní nebo rozbory nejsou v pořádku. Ze začátku ji v tom nechali plácat, ať ukáže co umí. Nedařilo se. Pak jí poradila stará zkušená sestra a konečně byla za vodou.

O něco později viděl Jiří S., jak sestra kape něco tmavého do čaje. Mám takový dojem, že je to na krvetvorbu. Ta začínající sestřička ale říkala, že je to chemický fígl, jak vyzrát nad rozbory. A tak je tu otázka, kde a kdy se toto všude dělalo.

Že rozbory ze začátku byly ještě horší, ukazuje na podezření, že devastační činnost nemocnice začala už na chirurgii, kde rovněž vypadala ztrápeně. Přičítalo se to ale tomu, že si ztěžovala ještě na pooperační bolesti a že ji všechno bolí. Je tu sice fakt, že při návštěvě na chirurgii jim bylo sděleno, že byla jimi zavodněna, ale kdo ví.  A tak je podezření i na ortopedii. Ještě nějaký den před propuštěním z ortopedie volala totiž babička mobilem Jiřímu S., že je sama na pokoji, a že se nemůže nikoho dovolat. Že sice někdo chodí po chodbě, ale ji ignorují. Že by to byl v souvislosti z později uváděnými souvislostmi už záměr?

Jak to bylo asi se slabostí babičky?
Babička byla stará a už toho moc nesnědla. Když byla před tím v domově, jedla ještě dostatečně.
S ohledem na svůj věk byla ještě dostatečně plná síly. V nemocnici už byla pomalá na jedení a už toho tolik do sebe tak rychle nedostala. A pak to jídlo stejně odnesli. Jednou to volala ještě z ortopedie mobilem Jiřímu S., kterému pak utkvěla v mysli její věta : "Oni to jídlo pak stejně odnesou". Jako by existovaly normominuty na sklizení nádobí pomocným personálem. A tak do sebe nedostala stoprocentní denní dávku živin a energie. Když je to den dva, tak to vůbec nevadí. To je normální výkyv ve stravování. Když je to ale celý měsíc, tak se to sečte. Přidalo se dlouhé ležení a ona hodně zeslábla. Přitom ještě na chirurgii asi 10 dní před propuštěním z tohoto oddělení byla plná síly a těšila se na rehabilitaci.
                                                                                                                                                       NM/3

 

Paní co prodává na nádraží popcorn říkala, že mají babičku, která už má snad zmenšený žaludek a tak ji dává napřed polívku a teprve po hodině druhé jídlo. Tahle kdyby se dostala do nemocnice, tak má zatracenou smůlu. Prý kdysi tento způsob stravování v nemocnicích byl, ale to už je dávno.

Když byla na ODN-ce 3, museli ji začít krmit. Je zajímavé, že v prvním týdnu, co tam začal chodit Jiří S., přišla sestra a změřila babičce obvod paže. Takhle se měří podvyživenost dětí v Africe. Pak tu byla další potíž. Začala mít polykací potíže a potíže s hlasem. Když špatně polykala, zase do sebe
dostala méně.
A tak slábla dál. Potřebovala totiž už mletou stravu, aby to mohla spolykat a dostat do sebe více. Nic takového ale asi nedostala, i když v nemocnici, jak povídala jedna sestra, tato možnost je a tuto možnost navrhoval Jiří S ošetřujícími lékaři K.

Při návštěvách viděl Jiří S., jak je babička zesláblá. Uvědomil si její slova, že málo jí a špatně polyká a rozhodl se ji dokrmovat. O polykacích potížích, a že proto málo jí, informoval telefonicky i ošetřujícího lékaře K. Navrhoval mu i mletou stravu.Ten řekl, že je to tím, že leží, a že ji budou posazovat. A když to bude přetrvávat, že se jí  teprve pak podívají do krku. Jiří S. si ověřil, že babička není téměř schopna polykat ani v sedě. Nic se však nedělo.

Mimo jiné napsal Jiří S. příručku o výživě, obezitě a hubnutí pod názvem " Džordžovo pojednání o hubnutí". Jen to zatím nikde nepublikoval. Když si to přečetla jeho ošetřující lékařka, řekla, že je to dobře napsané, a že to odpovídá současným vědeckým poznatkům. Z mnoha informací si vzpomněl jak to dělají kulturisti. Samozřejmě cvičí. Ale to není všechno co je potřeba. V jídle musí být velké množství bílkovin. Proto jí cíleně potraviny s velkým obsahem bílkovin. A pak jim proto opravdu pořádně rostou svaly. To by babička potřebovala jako sůl, protože svalů měla už pomálu. Kdyby se to podařilo aspoň částečně docílit i u babičky, musel by nastat stejný biologický efekt. Proto ji podle pokynů rehabilitační sestry také rozhýbával. Do toho se jednou zapojila i vnučka Lenička. A pak ji dokrmoval. Nejprve tvarohovým dezertem. ( V tvarohu je rovněž hodně bílkovin.) Jednou to zkusil i se šunkou. ( Mase je také hodně bílkovin.) Ale babička jedla po tak maličkých kouscích, aby to vůbec spolykala, že do sebe dostala jen čtvrtku plátku. To se neosvědčilo. A tak začal nosit nutridriky. Je v nich hodně mléčné bílkoviny a energie. Jeho dcera Hana říkala, že jsou proti podvýživě. Zdeněk S. ji zase při návštěvách krmil ovocnou dětskou výživou. Jsou to pravděpodobně probiotika. Ještě o nich bude řeč.

Proč vlastně měla babička najednou polykací potíže a potíže s hlasem?
Jiří S. jednou slyšel pořad v rozhlase o polykacích potížích starých lidí. Příčina těchto potíží je určitý nedostatek tekutin a možná i živin. Pak se totiž propadne hrtan do krku a začne se hůř polykat a jsou i potíže s hlasem. Tento nedostatek babička zažila v nemocnici, která ji tyto potíže způsobila svou nedostatečnou péčí. Před hospitalizací ničím podobným netrpěla.                
Jak to bylo s rehabilitací?
V pondělí šestého začala asi oficiálně rehabilitace. Babičku se ale dopoledne vůbec nepodařilo dát do chodítka. Odpoledne přešel Jiří S. a společně s rehabilitační sestrou ji popírali pod pažemi, každý z jedné strany a nadlehčovali ji. Babička ušla asi 3-4 korky dopředu a dozadu, co dovolil hadičkový vývod  moči. Rehabilitační říkala že to moc nejde, že má dost pokrčené nohy.
                                                                                                                                                NM/4

 

 Už před tím ale babička chodila shrbená a když se chcete víc shrbit, automaticky se vám pokrčí nohy v kolenou. Hlavní důvod proč to šlo tak bídně byl ale v tom, že zeslábla. O tom se ale záměrně nezmínila.
Pak rehabilitační  ukazovala, co má Jiří S. s babičkou všechno dělat. Bylo to postupné narovnávání už zatuhle pokrčených nohou tlakem na koleno. Skrčování a natahování těchto nohou. Když babička seděla měla kývat nohama. Rehabilitační tlačila na kolena už přes bolest.

Říkala, že to bolí, ale že je to potřeba, a že ví co si může dovolit, aby ji nestrhala vazy. Babička měla potíže s hlasem a asi se bála se projevit nahlas. A tak bylo jen ve tváři vidět, jak trpí. Když babička ale neřvala, rehabilitační postupovala dost tvrdě. Narovnávání nohou pak dělal i Jiří S. ale jen na práh bolesti. Když Jiří S. odcházel, říkal si, že toho moc nepředvedl. Přitom byl zmožený. Babička se sama neposadila, ale byla schopna malinko se posunout, když seděla, vzepřením o ruce a o zem.

Ve druhém týdnu navštěvování pomáhali Jiří S. a Zdeněk S. rehabilitační dát babičku do chodítka. Babička měla celkem natažené nohy, ale chodítko ji jen vláčelo. Nebyla schopná už udělat ani krok.
 Neměla už vůbec sílu a neudržela se na nohou. Rehabilitační řekla, když není spolupráce, pak se dá těžko něco dělat. Tím bylo hodně řečeno, ale i hodně nedořečeno a to i v širších souvislostech (slabost a činnost zbytku nemocnice). Babička už byla slabá a slábla a tak rehabilitační se jeden čas snažila trénovat jen stání, postavení a udržení na nohou. Vše u chodítka. Nedařilo se. A tak po nějakém čase ji jen na půlhodiny před jídlem posadila. Má snad takhle vypadat rehabilitace? Možná ano. Když se sedí srdce pumpuje krev do vyšší výšky a vlastně se tak srdce posiluje.

A co by jste dělali vy s tak bezvládně slabým tělem. Rozhýbávat? To by unavilo.
Po čase se pak Jiří S. ptal babičky, co s ní rehabilitační dělá, aby to mohl dělat taky. Babička řekla, že už ji nohy nenarovnává.  A tak přestal taky. Aniž by to někdo tušil, nohy se zase začaly zchromle  pokrčovat, protože se s nimi už nehýbalo. Ve třetím týdnu už byly zase do pravého úhlu a ještě víc. A jaký byl pak důsledek? Rehabilitační pak ke konci hospitalizace na ODN-ce říkala, že na chození to už nevypadá kvůli skrčeným nohám. Ale jak je to možné? Vždyť už jednu chvíli byly už skoro narovnané. O skutečné příčině - slabosti se vůbec nezmínila. Pak jen tvrdila, že se jen možná podaří babičku rozcvičit, aby se aspoň sama posadila. Ale jak se ukázalo později, kvůli slabosti babičky se ani toto nepodařilo.
Co se týče činnosti rehabilitační, tak i přes to, že s z pohledu Jiřího S. to pak kvůli slabosti vzdala a s časem stráveným u babičky to taky nebylo nijak slavné (asi kvůli vytíženosti jinde), vlastně se svým způsobem snažila a byla by schopná v jednu chvíli babičku i rozchodit. Nebýt slabosti babičky, způsobené devastační činností nemocnice, která používala pitný režim a stravování jako zničující zbraň, s velkou pravděpodobností  by se rozchození  rehabilitační  podařilo.
Za činnost a vlastně i její snahu, která jen vyšla na prázdno, patří rehabilitační opravdu veřejné poděkování.                          
Když rodina viděla, jak to jde s babičkou v nemocnici skopce, začala uvažovat o ukončení hospitalizace.  K tomuto rozhodnutí přispěly i následující události:                                                                                                                                                          
---Když Jiří S. dával babičce do ruky plný pohárek pití. řekla mu: "To už je na mě moc těžký."
    Byl to už pořádný projev slábnutí.
                                                                                                                                                     MN/5

---Babička říkala, že když něco pověděla u vizity, sestry pak na ni byly zlé.

--- K rozhodnutí o ukončení hospitalizace přispěly i reference o oddělení a nemocnici.

REFERENCE.

Příběh Jiřiny R.
Byla už babička a pobírala příspěvek na péči. V této nemocnici byla rovněž hospitalizovaná se zlomeninou krčku. I ona byla přeložena na ODN 3. na rozcvičení. Měla už určitou fázi "alzheimra"
Vsuvka:
Podle nejnovějších poznatků je velkou zbraní proti této nemoci právě pestrá rozdělená strava bohatá na bílkoviny. Může to postup projevů nemoci zpomalit, nebo i zastavit.

Z nového prostředí byla po přeložení zmatená a utekla s postele. Z toho vyplývá, že na začátku hospitalizace na ODN-ce byla při síle a byla schopná samostatného pohybu.
Sestry ale babičku přivázaly za ruku, aby musela jen ležet. I ona začala slábnout. Návštěvy zaregistrovaly i polykací potíže a potíže s hlasem. Příbuzní sdělili ošetřujícímu lékaři K. podezření, že málo jí a že by ji měli víc krmit, protože později už nebyla schopna sama se najíst. Doktor K. je ujistil, že jí dostatečně, že nikdo nic nehlásil. Ale buch ho. Za 10 dní už byla na kapačkách a začali ji krmit sondou. Příbuzní se několikrát během hospitalizace pokoušeli  vzít babičku z nemocnice domů. Primářka jim vždy uvedla nějaký důvod, proč to nejde. Příbuzní si myslí, že to byly jen výmluvy, aby si ji tam mohli nechat. Po třech měsících, což je maximum dané nějakou vyhláškou či zákonem, ji propustili. Po takzvaném rozcvičení byla totálně zesláblá, zchromlá a nebyla schopna pohybu. Když ji doma zvážili měla o 20 kilo méně. Za měsíc umřela.

Příběh Marie D.
Byla už babička a pobírala příspěvek na péči. Tato paní byla rovněž hospitalizována v této nemocnici. Byla ale na jiných odděleních.Třeba na interně (asi jedna). Když mluví o nemocnici, má na mysli právě toto oddělení. Zde jsou její slova:  "Já si nemám na co stěžovat. Sestry se staraly. Všechno bylo v pořádku. A když odcházela z oddělení, podávala si ruku s lékařem či primářem.

Byla ale i (asi na interně dvě). A to byla hrůza. I ona  začínala mít  polykací potíže, potíže s hlasem a propadený hrtan. Později  byla v Brně na nějaké operaci a tam ji současně s jinou operací spravili i krk. Bylo jí řečeno, že to bylo způsobeno zanedbáním nemocnice.

Toto svědectví ale nejde použít. Při zpětném dotazu při psaní tohoto dokumentu jakoby ztratila paměť. Říkala, že ji jen navíc brali vzorek ze štítné žlázy. Jediné, co tomu nasvědčuje, je to, že říkala, že do dneška chraptí.

Paměť ale neztratili ti, s kterými těsně po hospitalizaci a pak po operaci v Brně mluvila. Doslova rozhořčeně a zhnuseně si stěžovala. Proč najednou ztratila paměť?  Že by to byla pozdější hypnotická manipulace nemocnice, kam jezdila na kontroly se srdcem? Je tu ještě jeden možný důvod. Někomu jinému říkala, že nechce nikde svědčit, nebo aby byla někde uváděna.

                                                                                                                                                       NM/6

 

 Prý je  na doktorech závislá a dost často jezdí do nemocnice. Říkala, že pak by ji kloudně neošetřili, nebo by se na ní mstili. A ona se chce dožít ještě nějakého pátku.

A ještě jedna spekulativní poznámka o této paní Marii D.
Pobírá  příspěvek na péči. Zároveň dost často pobývá v nemocnici. K vůli jejím příspěvku na péči je pro nemocnici doslova zlatý důl. Péči zaplatí pojišťovna. A toto jsou peníze navíc. Absolvovala  operaci se srdcem. Nabízí se proto i jedna zrůdně hrozná spekulace. Co když lékaři, kteří prováděli tuto operaci, třeba zase něco zkoušeli. Nebo ji jen malinko odšvidlovali. Třeba nějaký steh. Aby srdce fungovalo, ale ne na 100%.  A ona musela občas do nemocnice. Je to taková malá domů, do našeho zdravotnictví. Ten příspěvek na péči navíc za to stojí. Vše by se dalo dokázat nebo vyvrátit pitvou v ústavu soudního lékařství, ale kdo by chtěl po této paní, aby kvůli důkazu zemřela.         
Příběh příbuzného Mirka J. z Obyčtova
Tento pán byl už senior. Byl hospitalizovaný na ODN-ce. Poslali ho sem na rozcvičení z ortopedie pravděpodobně po zaléčené zlomenině krčku. I jemu se propadl hrtan vlivem špatné péče nemocnice. Když příbuzní a Mirek J. viděli, jak to jde s jejich strýcem v nemocnici s kopce, rozhodli se vít ho z nemocnice pryč a zařídit rozcvičování a rehabilitaci někde jinde. Mirek J.
 z Obyčtova žádal primářku oddělení o propuštění. Primářka  si asi myslela, že je to nějaký balík
 z vesnice, toho oblafnu. Byl to ale podnikatel v oboru -voda -topení -plyn. Řekla mu, že propuštění není možné, protože noha není vnitřně zahojená. Mirek J. z Obyčtova si ale došel na ortopedii a nechal si napsat vyjádření, kde stálo, že z hlediska ortopedického a z hlediska zaléčení nohy nic nebrání v propuštění. To donesl primářce a snad ji řekl, že jí to vyjádření omlátí o hlavu. A tak jejich strýce propustili s nemocnice. Byla tu ale další věc. V lékařské zprávě nebylo pokračovat v rehabilitaci. Což znamená, že pojišťovna už neproplácí další rehabilitaci. Přitom na ODN-ce by pobírali peníze od pojišťovny celé 3 měsíce. To by ale zase nebyl Mirek J., aby si to nevyurgoval. Zašel si do nemocnice za primářkou a ve zprávě měl konečně to, co potřeboval. Bylo to nedopatření nebo schválnost? Když jsem Mirka J. slyšel naposledy na srazu spolužáků, povídal, jak museli strejdu půlhodiny krmit, kvůli jeho polykacím problémům. A pak ještě něco povídal o operaci krku, která by to spravila.
Zamyšlení: Proč vlastně chtěla primářka  prodloužit dobu hospitalizace a to i za cenu falešných argumentů? Nabízí se vysvětlení, že je to kvůli příspěvkům na péči. Celou péči zaplatí pojišťovna a toto jsou peníze navíc. Je dobré se ale podívat po dalších variantách možného vysvětlení:  Co když je to z důvodu, aby se mohl dokončit jakýsi nelegální výzkum. Viz dále kapitola:  Zamyšlení a spekulace -- 5).

A ještě něco staršího o manželovi babičky.
V roce 1995 ležel v této nemocnici se zlomeninou krčku manžel babičky Jiří S. Lékař mu řekl, že může zemřít, ale když mu dá 5 000 korun, že se postará, aby neumřel. Lékař to asi říkal každému, protože měl určitou pojistku. Kdyby ho někdo odmítl, tak mu to hypnoticky vymazal z paměti. A jak to bylo v tomto případě? Manžel babičky souhlasil. Jeho manželka už měla připravené peníze. Ale on pak řekl: " Nic mu nedávej". A tak mu pobyt v nemocnici pořádně opepřili. Ležel  v lednu u pootevřeného okna. Pootevřeného prý kvůli větrání a čerstvém vzduchu. A tak dostal zápal plic. Pak ho narvali (předávkovali) léky.
                                                                                                                                                      NM/7

 

 Možná úmyslně, kvůli jakémusi výzkumu ověření tohoto množství dávky. Jemu selhaly ledviny a asi i játra a umřel. Jak vidíte, sprovodit někoho ze světa je docela jednoduché.
Stačí šlendryjánsky léčit, dokud pacient neumře.

Je zajímavé, že když ležela babička na chirurgii, bylo tam v zimě na přelomu roku rovněž stále pootevřené okno. A i ona měla postel první u oken. Byla ale nadprůměrně teplá zima. Pod oknem bylo do horka puštěné topení. Brala preventivně antibiotika. A tak se žádný zápal plic nekonal.
že by zase výzkum ??!! (nebo proč asi)

 

 UKONČENÍ  HOSPITALIZACE  Věry S.  --(léčba neexistujícího průjmu)
Když už se uvažovalo o odchodu babičky z nemocnice, muselo být také jasné, kam půjde. Jiří S. ověřoval, jak o ni bude postaráno v domově ve Žďáře nad Sázavou, kam se měla vracet. Byla na tom mnohem hůř. Už byla nemohoucí a nechodící. Spolubydlící na pokoji s babičkou, paní Svá.... říkala, že nemusí mít strach. I o takové se tam opravdu poctivě starají. Krmí je. Je tu možnost mleté stravy. Prý tu byla s ní i jedna nemohoucí 150-ti kilová paní, s kterou se denně mordovali. Bylo o ni dobře postaráno. Dále tu pracuje na půl úvazku rehabilitační sestra, takže by se mohlo pokračovat v rehabilitaci. Jiří S. prověřoval  ještě telefonicky u vedoucí domova paní J., jestli je domov schopen ji přijmout. Prý všechno záleží na nemocnici, aby ji pustili. Zbývalo vše vyřídit v nemocnici. Po nějakém dnu se tedy vypravil do nemocnice. Na vozovce před oddělením ale zazvonil mobil. Volala sestra z oddělení, že babičku právě převážejí a převezli kvůli průjmu na Sdružené interní lůžkové oddělení. (Silo) Byly tu úvahy, že všechno bude ještě horší. Bude tu dieta  a bude slábnout ještě víc. Cestou na nové oddělení potkal ještě vracející se sestru a zřízence, kteří ji převáželi. Na novém působišti se ale babička usmívala. Před tím na ODN-ce měla ve tváři jen bolest a stres. Asi že byla konečně jinde a navíc to tu asi znala.
Na dotaz jestli má průjem řekla, že nemá ani neměla. Na návštěvě byla současně i vnučka Hana. Povídala svou příhodu ze školy, obchodní akademie. Bylo už jí 18 pryč a tak mohla zcela legálně napsat do pojednání o volném čase do angličtiny, že chodí s kamarády na pivo. Ale pivo a medvěd se v angličtině napíše dost podobně. A tak napsala, že chodí s kamarády na medvědy. A babička se pořád usmívala.
Pak se Jiří S. stavil za ošetřujícím lékařem, aby zjistil co a jak. Ten řekl, že se provedou odběry, aby se zjistilo, co nebo která bakterie průjem způsobuje. A nasadila se cílená léčba antibiotiky.
Řekl, že když se berou dlouhodobě antibiotika, že se může zničit mikroflóra ve střevech a pak je průjem.
Všechno má svou logiku. Antibiotika se asi berou preventivně, aby nebyl zápal plic. A možná na doléčení kloubu. Lékaři pak volí menší zlo. Lepší průjem než nějaké komplikace, třeba se zápalem plic. Pro obnovování mikrofóry se mohou v potravě objevit probiotika. A pak je všechno vychytané.
Pak se Jiří S. zmínil lékaři o babiččině odpovědi, že nemá průjem. Lékař se zrovna díval do počítače a řekl: Má tady napsanou demenci. Jiří S. řekl, že nic takového nepozorovali. Ale že špatně slyší. Pak, protože je starší, má pomalejší reakce. A nebo není ve střehu, protože je duchem jinde.

                                                                                                                                                     NM/8                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             

Mimochodem,
svým vědomím dokázala vnímat jiný časoprostor, jako třeba svatá patronka televize. Je totiž schopná telepatické špionáže. Proto se dají vytušit snahy o její likvidaci těmi, co se pravdy bojí a před bohem neobstojí.

Pak šel lékař provádět přijímací pohovor. S babičkou mluvil pěkně nahlas, že to bylo slyšet i přes zavřené dveře. Babička věděla, že je dvacátého devátý, že je rok 2014. Jen měsíc leden netrefila
o dva dílky. Když doktor odešel, usmívala se ještě víc. Poznala v něm lékaře, který se o ni staral, když tu před léty ležela se zápalem plic. Tehdy bylo všechno v pohodě. 
Druhý den zřízenec, který babičku přebaloval, řekl, že žádný průjem není. Lékař v rozhovoru na to odpověděl, že průjem se může vracet a léčba potrvá 10 dní. Je zajímavé, že babička neměla žádné plíny, žádné plenkové kalhoty. Byla tu jen plínová podložka a byl tu vývod moči hadičkou. Od známé sestry jsem se dozvěděl, že to se běžně dělá, aby se tělo odvětralo a nebyly opruzeniny. Ale i tehdy, když se čeká průjem? Nebylo to kvůli tomu, že kdyby k něčemu došlo, tu bylo potvrzení s prádelny: Prádlo bylo špinavé. Byl průjem. ??
Další týden sestry tvrdily, že žádný průjem není. Lékař říkal: "Průjem už je na ústupu." Dále říkal, že průjmová infekce je pořádný zásah do zdraví starých lidí. Prý už nemají takový potenciál a zeslábnou. Jiří S. se zeptal jestli pak může babička ještě zesílit. Lékař řekl, že u těchto starých lidí má spíš negativní zkušenost. Deficitní energetický zásah do babiččina organismu skutečně byl. Nebylo to ale průjmem ale nedostatečným jídlem a pitím, které prováděla nemocnice. Je to svým způsobem trvalé poškození zdraví. Tyto projevy už byly vidět. Že je to tak silné a trvalé si všichni začali uvědomovat ještě později.

Zamyšlení nad falešným průjmem
Proč se asi záměrně prodlužovala doba hospitalizace pod falešnou záminkou průjmu? Vždy je tu tendence posílat domů co nejdřív. Nabízí se několik variant vysvětlení:
---- 1)Že by to bylo kvůli příspěvku na péči? Celou péči zaplatí pojišťovna  a toto jsou peníze navíc. Co se vlastně s nimi děje? Nejdou třeba jen na platy ředitelů, místo toho, aby bylo více sester? Stát by měl na to dohlédnout a tyto peníze kontrolovat.
---- 2) Co když prodlužování hospitalizace bylo proto, aby se dokončil jakýsi výzkum? Viz Zamyšlení a spekulace 5)
---- Nebo že by všechno bylo ještě z jiného důvodu?

Falešná dokumentace průjmu
Co si asi myslíte, že je v dokumentaci? Ještě v propouštěcí zprávě byla nařízena léčba průjmu dietou. Když už kamufláž, tak pořádná, se vším všudy. Kdo si myslí, že se může opřít o zdravotní dokumentaci, když by k něčemu došlo, tak se pořádně mílí. Tady je ukázáno, jak se to dělá. Musí být minimálně ještě svědecké výpovědi a další důkazy. Přitom taková manipulace je už soudně postižitelná. Jsou i sazby vězením. Je to ale složitější. První falešný signál o průjmu přišel už z ODN-ky.  A co může takový obyčejný doktor dělat, když to dostane nařízeno. Práce vedoucích se pozná a práci podřízených.
A kdo se postará o nápravu. Kdo třeba po tom půjde. Třeba i tvrdě a podá trestní oznámení. Když je vadný celý systém??!!

                                                                                                                                                       NM/9
-------------

Když jednou přišel Jiří S. na Silo za babičkou, viděl že sedí na posteli a asi v 1 hodinu po poledni. Měla před sebou vyjedený talířek. Sestra říkala, že jí to jídlo nakrájela. Babička to pak mohla svými chabými silami lžičkou sníst. Konečně bylo vidět, že je o babičku dobře postaráno a to i mimo běžnou dobu jídla. Byla tu na rozcvičení a tak se sní opravdu hýbalo - byla posazená. (vlastní rehabilitace byla kvůli údajnému průjmu vysazená)
Z pohledu babičky se nabízí srovnání Sila s ODN-kou. Silo bylo jak rajská zahrada proti ďábelské rokli. Pak byla babička konečně propuštěna do domova.
Babička v Domově klidného stáří ve Žďáře nad Sázavou
V domově se začali o babičku hned pořádně starat. Poctivě ji krmili. V pravidelných intervalech ji zavodňovali. I v noci. Samozřejmě ji, když bylo potřeba, přebalovali, a starali se o hygienu. Hned druhý nebo třetí den ji zavedli mletou stravu, což sestrám navrhla babiččina spolubydlící, paní Svá..
Jedna sestra se zmínila, že ji ze začátku až půlhodiny krmili. O babičku se začala starat rehabilitační sestra. Pravidelně ji polohovali, obraceli a podkládali, aby neměla proleženiny. Mimochodem: Klienti domova se každý všední den mohou zúčastňovat odpoledního kulturního zábavného programu. Jsou to rukodělné práce, hudební zábava a produkce, přednášky a podobně.
Za to jak se v domově starají a pečují patří domovu veřejná pochvala a poděkování.  

 

ZAMYŠLENÍ A SPEKULACE - (že by podklady pro žalobu)
V nemocnici je určitě plno oddělení, kde všechno funguje tak jak má. Je třeba se ale zamyslet nad tím , že se dějí někde i negativní jevy a to v tak velké míře. Tyto uváděné skutečnosti zaregistroval jen jeden člověk. Co když je to jen špička ledovce. Pak člověka napadají možné varianty, proč to tak asi je. Ale i až nemožné spekulace. A tak je ten mumraj variant v hlavě zde uveden.

1)
Je málo peněz a neefektivně se využívají příspěvky na péči. Je málo sester. Na jednu setru je moc práce. Kdyby měla všechno stíhat, tak je uhoněná jak kůň. A co pak chtít po službách, když by byly sestry uhoněné jak  kůň, a nebo by nestíhaly. To je organizační systémová chyba. A jsou i organizační chyby, co se týče stravování. Za to také někdo může a je za to odpovědný.

2)
Je to hrubé zanedbání a flákání. A to flákání i kontrolní a řídící práce vedoucích pracovníků. Práce vedoucích pracovníků se totiž pozná na práci podřízených. Z uvedených referencí vyplývá, že to bylo dlouhodobé. Místo aby se operativně odstraňovaly nedostatky, tak jen lékař předepsal lék na krvetvorbu, aby kdyby k něčemu došlo, se to obtížně dokazovalo z rozborů krve. Za to je někdo zodpovědný.

3)
Všechno nasvědčuje tomu, že to nejsou jen chyby jednotlivců, ale že je špatný celý systém. Systém, kde snad úmyslně nefunguje kontrola řídící práce. Nedostatky se házejí pod stůl. Však on se nikdo neozve. Není tu zpětná řídící vazba.

                                                                                                                                                  NM/10

Za to může ten, kdo tak špatně nastavil tento systém. Třeba to byl dokonce záměr. (viz dále).  A už ne jen organizační pochybení. Někdo nese zodpovědnost za toto pochybné a vadné systémové inženýrství.

4)
Co když je to jen věc skrytých peněz. Je to jen systematické rozdělování pacientů na ty, co bokem platí. O ty je kloudně postaráno. A na ty, co neplatí. Pravděpodobně by se ani neozvali. A o ty je postaráno špatně, až hrůza. Toto rozdělení je řízeno z vrchu doktorskou mafií. Nasvědčuje tomu i
příběh paní H
Tato paní je přibližně stará jako babička. Měla jen trochu lepší kondici a nechodila ještě o hůlkách. I ona byla hospitalizována se zlomeninou krčku v této nemocnici. Dostala dokonce umělý kloub. Byla tu rovněž na rozcvičení. Po léčbě ještě solidně chodí o berlích. Ale protože se už bojí, tak je to většinou jen po bytě. Ve svém rozhovoru o léčbě se zmínila i o penězích. Řekla i částku. Samozřejmě, pokud by nebyla přitlačena ke zdi důkazem, (nahrávkou, která třeba existuje), vše by popřela.

5)
Co když je to vrchol ledovce tajného výzkumu, který už je na štíru se zákonem, který zkoumá tyto patologické a scestné jevy, které jsou už poškozením zdraví. Nebo někdy končí smrtí.
A zkoumá tyto cesty, které nikam nevedou, pod záminkou statistického doložení. Takhle to vypadá jen jako výmysl, ale nasvědčují tomu následující skutečnosti:
-----))  5.1
6.1.,kdy se babička cítila velice špatně a chtěla proto umřít, (vše nasvědčuje, že od nedostatku tekutin a výživy), měla na stolku papírek, na kterém byly čárky počtu pohárků. Jiřímu S. je sice znám počet čárek, ale nebylo tu počáteční datum. Dá se však vydedukovat, od kdy tam ten papírek byl. A to je hrůza. Ukazuje to na to, že bylo sledováno množství vypitých tekutin při nedostatečném zavodnění. Je zajímavé, že už druhý den, tento kompromitující papírek ze stolku zmizel a už se nikdy neobjevil. Nebyl nikdy i u ostatních pacientů, u kterých se výzkum nekonal a byli v pohodě.
-----)) 5.2
Dále tomu nasvědčuje  existence rozborů krve. Proč vlastně doktor K. neodpověděl na otázku:
"Co se sleduje těmi odběry?" Zřejmě si v té rychlosti nestačil vymyslet nějakou blamáž. Babička měla doslova rozpíchané a omodrákované obě ruce od odběrů. To se nedalo přehlédnout. Je známa četnost odběrů. Bylo to doslova masívní odsávání krve. A to tu byla jen na rozcvičení! Co se dá vydedukovat? Těmi rozbory se sledovalo, jak to vlastně vypadá s krví při nedostatečném jídle a pití.
-----)) 5.3
Svědeckými výpověďmi se dá dokázat, že tyto masivní odběry byly i u všech ostatních, kterým se propadl hrtan. Někdy byl zahlédnut i ten papírek s čárkami, sledující pití. Je zajímavé, že u všech ostatních pacientů, kteří byli v pohodě, žádné masivní odběry nebyly. Ani u nich nikdy nebyl zaregistrován papírek na registraci pití.
--- Co by se asi stalo, kdybych se o svědectví o rozborech zatím nezmínil. K něčemu pak asi došlo. A policie by pak prověřovala existenci těchto rozborů v dokumentech. A někdo by byl nachytaný na hruškách, že nezákonně manipuloval se zdravotní dokumentací. A byla by z toho i hrozba vězením. Nejsem ale zatím tak záludný a takové pasti v tomto směru nekladu, Protože by se chytil jen nějaký voják a ne generál.

                                                                                                                                                  NM/11

-----)) 5.4
Ve sdělovacích prostředcích, v rádiích a v televizi, proběhly zprávy o tom, že v nemocnicích a ústavech dochází k nedostatečné výživě a lidé proto předčasně umírají právě vlivem nedostatečné péče. Dále proběhla zpráva, že na toto téma probíhá výzkum. Všechno  nasvědčuje tomu, že tento výzkum probíhá také v této nemocnici. Slovo výzkum zní vznešeně. Že je to ale tak hrozné, to asi nikdo netušil. Dost se to podobá výzkumu nacistických zločineckých doktorů v koncentračních táborech. A ten komu se to vylíhlo v hlavě, všechno naprojektoval a organizačně zrealizoval by měl být soudně postižený a jeho pomocníci také.
-----)) 5.5
Svědeckými výpověďmi se dá dokázat, že těm, kterým se propadl hrtan a chtěli předčasně odejít z nemocnice, se záměrně prodlužovala doba hospitalizace. A to i za cenu falešných argumentů, Za všechny viz. Mirek J. z Obyčtova a falešný průjem babičky Věry S. Chtěl se zřejmě dokončovat už u těchto lidí započatý, tento zrůdný výzkum. A to za každou cenu.

6)
Je to tajný projekt ministerstva vnitra, takzvaný " zkušební provoz likvidátoru". Ten má za úkol likvidaci už nepotřebných lidí, kteří jen zbytečně čerpají ze státního rozpočtu důchod a příspěvek na péči. A nemají už ani sílu v rukách, aby s nimi šustili bankovkami. Tito lidé se třeba celý život dřeli a toto je jejich odměna. Státu se to vyplatí, tak proč by to nepodporoval. Aspoň svou nečinností, nebo tím, že přivírá oči. A to asi i v jiných nemocnicích a ústavech.
 
-------------
Poznámka
Některé odstavce ale neberte vážně. Nejsou důkazy. Zatím je nepředkládám. A tak všechno berte
ZATÍM  jako spekulaci. Když takto ve variantách dedukuje detektiv, protože tu leží mrtvola, lidé pak říkají, to je inteligence. Když je tu ale plno lidí s propadnutým hrtanem a dedukuje se stejným způsobem ve variantách, může pak někdo říci: to je jen paranoa, protože se nechce přijmout pravda. Proto aby tomu tak nebylo, je tu tato poznámka variant. Je tu jen  plno ukazatelů směrů myšlenek, z nichž některé mohou ukazovat i na zatím skrytou pravdu.

O ZPĚTNÉ VAZBĚ   "VEŘEJNOST - NEMOCNICE".    
Nemocnice by měla být veřejnou službou sloužící veřejnosti. Veřejnost by proto měla mít možnost vyjadřovat se ke kvalitě a k tomu, jakou službu by vlastně chtěla. Tento její hlas by měl mít svou váhu. Toho by se třeba dosáhlo tak, že by se sama veřejnost ze svých ohlasů dozvídala, jak to funguje, a jak je nakládáno s jejími připomínkami.
Někde na oddělení měli plakát s nápisem: "Moderní nemocnice, těšící se důvěře pacientů i zaměstnanců". K tomu by se mělo ale dodat leninské heslo: "Důvěřuj, ale prověřuj". Aby to nebyla jen propagační blamáž. Přímo na plakátu by mělo být: Viz ohlasy a internetové stránky, spravované samozřejmě někým nezávislým.
Nemělo by se jen šuškandou dozvídat, kdo kolik bere bokem. Kdyby taková zpětná vazba byla, pak to bude fungovat.. Nemocnice by opravdu sloužily a nebyly by to jen podniky, které jen vydělávají a živí lidi. Je pochopitelné, že je tu vždy tlak na peníze. Protože zadarmo ani kuře nehrabe. S tlakem na kvalitu už je to horší. Někdy to vypadá, že je to jen úmyslné schovávání těch špatných mezi ty dobré. Tlak na peníze a tak na kvalitu by měly být naprosto rovnocenné položky.

                                                                                                                                                  NM/12

Jak to funguje jinde v jiných oborech.
Jestliže chce třeba někdo dlouhodobě prodávat na internetu. A chce se prosadit kvalitou. Má na internetu i rubriku ohlasy a hodnocení zákazníků. Tam může opravdu každý, přihlášený jen svou internetovou adresou, napsat libovolný komentář. Všichni si ho pak mohou přečíst. Je to taková veřejná kontrola. Nikdo si však dobrovolně na sebe takový bič neuplete. U veřejných služeb by to ale měla být samozřejmost. Co by v tomto směru asi mohlo udělat ministerstvo?  Jakýkoliv jiný stav je jen zakrývání nedostatků a schovávání těch špatných oddělení mezi ty dobré.

Jaká je skutečnost.
Jediná zpětná vazba na negativní jevy je podání stížnosti nebo žaloby. Obojí je pro obyčejného člověka bariérou, za kterou se pak schová plno špatností. Každý  rozumný člověk si řekne. Nebudu dělat zlou krev. Doktory mohu ještě potřebovat. Nebudu dělat ostudu. Něco dělat dobře je vždy náročné. A někdy se zkrátka nedaří. Žalobu by pak podal jedině magor, který, kdyby měl předvést nebo ukázat, jak to má vypadat, tak to bude hrůza.
A je tu ještě další bariéra. Na internetových stránkách je uvedeno, že stížnost může podat jen pacient, příbuzný pacienta, nebo osoba pacientem pověřená. Nikdo další. A vtom je ten háček. Sice je pak dovětek, že to lze i podle jiných právních přepisů. Ale kdo je v nich kovaný? Jako by se zacpávali ostatním ústa. A to těm, u kterým nevadí nějaká psychická bariera. Do kvality by ale měla mluvit celá veřejnost. Mnohdy dokonce dojde k újmě. Lidé se ale bojí. nebo ví, že by to bylo zbytečné se nějak ozvat. Nikdo o tom neví a jede se dál. Nic se neděje a neřeší. Prvním krokem, aby se něco řešilo, je, aby se o všem všichni dozvěděli. Všude o tom mluvit. Všechno zveřejňovat. Ne jen něco tutlat. Je to přece veřejná služba. Tak ať má veřejnost svůj hlas. Pokud už je přistoupeno k žalobě, je to o penězích, důkazech, znaleckých posudcích, právnících a psychice. Když je ale ředitel nemocnice právník, jak to asi může dopadnout.?

O znaleckém posudku
Pokud se už někdo vůbec rozhodne pro žalobu, bývá u soudu potřeba znalecký posudek. A tady  jsou o něm určité informace. Vyšetřování a posudek se dá iniciovat trestním oznámením. Jsou ale i újmy, které nejsou trestným činem. Ty se řeší občanskoprávní cestou. Pak si můžete zadat posudek třeba jen pro vaši informaci. Podle něj se pak rozhodnout, co dál.

Když jsem ale mluvil telefonicky s jedním soudním znalcem, (obor lékařství, taky to byl doktor), ohledně nějakého posudku, jeho zadávání, úhradě za provedení posudku, (řídí se to hodinovou sazbou práce na posudku), zeptal se mě znalec, na co to potřebuji. Odpověděl jsem: "Abych se dozvěděl, jaká je pravda". A on odpověděl: "Pravdu se stejně nedozvíte". Co si pak má člověk myslet. No, mám to nahrané.
Pak by takovýto soudní znalec třeba v tomto případě tvrdil, že výše uvedené skutečnosti jsou jen popisem přírodních přirozených biologických procesů spojených se stárnutím a se smrtí.
 A z nevědomých by dělal pitomce. Soudní znalec samozřejmě většinou nelže. (Za to by mohl být soudně postižen.) Používá ale účelové polopravdy. To co by řekl o biologických procesech by samozřejmě platilo. Jen tyto procesy činnost nemocnice nastartovala a urychlila. A v žalobě by šlo o nastartování a urychlení. A co by znalec řekl asi o tak hromadném propadnutí hrtanu během hospitalizace?
Kdo nemá ošéfované, jak bude soudní znalec mlžit, ať raděj do ničeho nejde. Chce to do všeho aspoň trochu vidět a vědět, že i soudní znalec se dá nachytat na hruškách.
                                                                                                                                                   NM/13

Záleží už na zadání posudku. V zadání mohou být libovolné otázky, na které musí pravdivě a jednoznačně opovědět. Nemůže si pak vymýšlet slohové cvičení na téma proč je to jinak.
Někdy selže i toto. Slyšel jsem o případu, kdy soudní znalec napsal do posudku: Lékař nepochybil. Posudek ale viděl nějaký odborník a řekl: To je blbost. Poradil žalobcům, ať se obrátí na Lékařskou komoru. Ta řekla pravý opak. Bylo pak vysouzeno vysoké odškodné.

S posudky je to někdy složité. Těžko se dá poznat, za co může člověk a co už je činnost přírody. Znalci pak na to hřeší. Protože si myslí, že na ně nikdo nemá. Stačí někdy málo a všechno je jinak. Proto je lékařské povolání tak náročné. Je to, jako mít v ruce peříčko, na kterém závisí zdraví a život. Pokud někdo s peříčkem mává nešikovně, humpolácky, nebo svévolně, může to být i trestné. Proto je tak lékařská práce zodpovědná. Ve svém životě jsem měl ale pocit, že si s tím peříčkem někdo hraje na boha, že na něj nikdo nemá, a ostatní to pak citelně pociťují i negativní důsledky.

 

Průzkum veřejného mínění o nemocnici
Ten, kdo by se chtěl opravdu starat o kvalitu služeb nemocnice, by neměl mít jen informace o kvalitě  zevnitř. Měly by tu být i nezávislé informace zvenku. Ideální je průzkum veřejného mínění. Tam není žádná psychologická bariéra, že doktoři a nemocnice to vrátí i s úroky. Každý si může anonymně říci tu svou pravdu. Tato pravda by měla být zveřejňována  a ne všechno tutlat. Všechny ty nedostatky a průšvihy, aby tu byl opravdu tlak veřejnosti na kvalitu.
V televizi někdy dávali pořad skrytá kamera. Byla to vždy švanda. Tady to byly seriózní informace. Někdy to byla tvrďárna  a do švandy to mělo hodně daleko.
Akce by se dala nazvat Skrytý mikrofon, aneb smíšené pocity. Byly tu i kladné ohlasy i chvála. --

-----) Jeden pán na nádraží říkal, že dává přednost jedině této nemocnici. Tam ho vždy dali do kupy. A byl vždy spokojen. V nemocnici je plno oddělení, pracovníků i doktorů. Toto byly ohlasy na ty dobré. Každá mince má ale dvě strany. Tou druhou stranou by se nemocnice asi nechlubila. Byly už uvedeny reference a toto je pokračování.

-----) Mladé paní spravovali na několikrát zlomenou klíční kost. Nakonec to museli udělat v jiné nemocnici. Tam ji řekli, že toto už je na Lékařskou komoru.

-----) Stará paní odjela raději na operaci do krajské nemocnice. Její rodina měla totiž velice špatné zkušenosti s touto nemocnicí. A než jít někam se strachem, co mě tam zase čeká, to raději jinam.

-----) Mladá maminka raději odrodila své dvě děti v jiné nemocnici. Prošla si sice porodní oddělení této nemocnice, ale ve srovnání s jinou to neobstálo. Pak tu byla nedůvěra k této nemocnici, že nebude dostatečně pružně čelit případným komplikacím. Její matka mívala laktační psychózu. Totéž potkalo její sestru při odrození druhého dítěte v této nemocnici, když ji dali injekci na podporu laktace, ačkoliv měla mléka dostatek. Mladá maminka v jiné nemocnici odrodila bez komplikací.

-----) Stará paní z vesnice šla v této nemocnici na operaci očí se šedým zákalem. Za operaci měla zaplatit plno peněz. Sice hodně usmlouvala, ale asi právě proto vidí pořád špatně. Žádné zlepšení.
                                                                                                                                                   NM/14

-----) Byl tu i ohlas k předchozí problematice stravování. Paní na chodníku u kruhového objezdu reagovala v rozhovoru slovy: V nemocnici se krmí a nekrmí. Uváděla starou paní, která už měla pomálu sil na vlastní najezení a návštěvám brečela, že má hlad. Tak ji návštěvy začaly jezdit dokrmovat řízky a tím co dům dal. Stejně v nemocnici plno kil shodila. Teprve doma se začala spravovat.

----------------------

Kdyby byly takovéto informace zveřejňovány, pak by tu byl opravdový tlak na kvalitu. Protože pak by si dávaly nemocnice mnohem větší pozor. Nemohly by se říkat, však on se nikdo neozve. Je tu ale psychická bariéra zveřejnit své jméno. Byly tu sice pokusy toto odstranit. Objevily se internetové stránky, které kryly zdroje informací. Byly ale soudně zrušeny žalobou nemocnic pro poškozování dobré pověsti a zájmů nemocnic.
Co je to ale ta dobrá pověst? Je to jen vylhaný obraz, který by se jen opravoval podle skutečnosti.  A co je vlastně ten zájem nemocnic, Je to jen snaha maskovat průšvihy a lidem lhát, jak jsou dobří.

Chce to za svou pravdou stát. Ne jen si upšouknout a utéct. Šlo by to udělat tak, že by byl člověk krytý, ale jen v prvním kroku. Když by šlo do tuhého, musel by se za svá slova postavit. Jeho příspěvek by byl pro veřejnost identifikován třeba jen číslem, nebo monogramem, městem, okresem a datem. Což je solidní anonymita. Ale v případě soudu by musel být dostupný, a musel by jeho příspěvek mít povinný dodatek: Svá slova jsem připraven obhájit u soudu. V první fázi by se nikdo nesoudil, ale ta informace by tu byla. Byl by tak vytvořen solidní tlak na kvalitu. A těžko by se něco tutlalo.

Že to není nikde ideální dokazuje třeba to, s jakými riziky se musí písemně souhlasit při hospitalizaci či nějakém zákroku. Jsou to všechno věci které už se staly. Je tam shrnuto úplně všechno. I to, když příroda byla silnější než člověk. Ale i to, když v souboji s přírodou selhal člověk. Nemocnice samozřejmě bude mít snahu hodit všechno na přírodu a hledat pravdu je vždy těžké. Přitom i soud se po podstrčení důkazů může mýlit.
 

             
ZAMYŠLENÍ PŘED KONCEM
Když jsem se svěřoval jedné mé bývalé spolužačce o tom, co chci napsat, (pracuje totiž v této nemocnici jako zdravotní sestra), řekla mi: Jestli máš potřebu něco napsat, tak to napiš. Ale abys někomu neublížil. Vedoucí většinou nejsou rozumní lidé. To není jak primář Sova v seriálu "Nemocnice na kraji města" od pana Dýtla
Mimochodem
tato problematika se v tomto seriálu rovněž řešila. Možná několikrát. Podobnost s prvním dílem, nesouvisejícím s ostatními, který se jmenoval "Předskokan", je přímo zarážející. Je zajímavé, že muž, který v tomto díle řešil podobnou situaci stejným způsobem, jako já, měl novinářskou přezdívku, tuším "Džordž". Jako by všechno souviselo se vším. Viz Magický dodatek.

                                                                                                                                                     NM/15

Když
jsem si ale uvědomil, jak babička v jednu chvíli už úplně ztratila hlas. že se jen dalo odezírat ze rtů a pak přemýšlet, co její skřeky a pokusy mluvit znamenají. Když pak měla polykací potíže, že ji sestry v domově musely až půl hodiny krmit, aby se najedla. Když jsem si vzpomněl, jak měla zchromle pokrčené nohy po údajném rozcvičení. Když jsem viděl, jak byla zesláblá,
----všechno bylo jasné. Kdo totiž mlčí, ten se vším souhlasí.

--------------
   
Napsal jako druhý autor po panu M. Šimkovi...........v lednu až dubnu 2014
...................................................................................Džordž  J.S. (Ing. Jiří Sýkora)

publikující mimo jiné i své MAGOŘINY na ......www.mlha.gr, později na www.pismak.cz
Viz. dále
Další kapitola naznačuje, že všechno souvisí se vším.
                                                                                           autoři dávají souhlas k volnému šíření

A JEŠTĚ MAGICKÝ DODATEK!!!
Pokud někoho zajímají časoprostorové záhadné souvislosti, ať se podívá do televizního archivu na pořady M. Šimka a paní Bubílkové, nebo ať si koupí kazetu či CD s jejich pořady. Možná, že existuje i kniha.Bude to překvapující zjištění. Tyto informace byly už kdysi v minulosti  publikovány a  byly zveřejněny události ještě dřív, než se staly. M. Šimek oficiálně ve svém vystoupení tvrdil, že toto bude jednou v budoucnosti a uváděl datum tohoto napsání. Tehdy dokonce uváděl konkrétní jména. Můžete se přesvědčit. A teď nastal čas, kdy se věštba naplnila. Tehdy to byla šou a nebylo to vůbec nápadné. Ale už tehdy to byla odvaha. Protože budoucí potrefené husy podaly soudní žalobu. Žalobě čelil dokonce dvakrát. Jednou ještě za komunistů, Podruhé ho žaloval kaj Vysočina. U soudu mu ale svědčil už uváděný Mirek J. z Obyčtova, že rovněž vládne informacemi z budoucna a soud rozhodl, že informace z budoucnosti se mohou zveřejňovat po předložení důkazů. A žaloba vyšla naprázdno a bylo to jen plácnutí do vody. Přišel ale čas, ve kterém se dříve uváděné události naplnily. Imaginární potrefené husy se samozřejmě mohou obhájit u soudu. A já jsem připraven čelit žalobě. Protože štěstí přeje připraveným. Mám připraveno plno svědeckých výpovědí, i zatím neuvedených, kde se dokazuje, že při pobytu v nemocnici nastaly polykací potíže, utlumení hlasu a vlastně propadnutí hrtanu, když to před hospitalizací nebylo. A pak mám připraveno několik es a trumfů v rukávu (jako důkaz by byly i soudní spisy M. Šimka) a jsem připravený hrát durcha u soudu. (durch je název jedné hry v mariáši, kdy všechny karty jdou za jedním hráčem) Toto je zatím partyzánská  akce, ale kdyby k něčemu došlo, tak to bude frontální útok a z žalobců se rázem mohou stát obžalovaní. A pak jsem připraven sejmout hlavy i těm kteří jmenovali ředitele nemocnic. Všechno se dá totiž kvalifikovat jako zločinné spolčení řízené z vrchu a několikanásobné ublížení na zdraví, a to už úmyslné. Nebyl by problém sejmout vojsko a poslat ho do vězení. Pak už by šlo o to posvítit si i na generála tohoto vojska, a vlastně projektanta zločinnosti, a poslat ho sedět taky.  Džordžovo společenství by asi vysoudilo balíky peněz odškodného. Ale o peníze jde až na druhém místě. Především jde o nápravu.

                                                                                                                                                   NM/16

 

Pokud se týká Šimka, Bubílkové a Džordže  J.S., jsou to záhady. Dají se ale pochopit. Vše jen ukazuje na to, jak funguje globální systém lidstva, telepatická pošta, telepatická špionáž, fungující průzor do budoucna a jiné vymoženosti, které už mají novodobí mágové v malíčku.

O tom všem píši knihu "Bouře v mozku průzor věků". Ukázky jsou již na internetu. A ještě zajímavost: Nejbližší připravovaná publikace Džordže J.S. se bude jmenovat "Magické zážitky ze Žďasu a jiné příhody".

 

Bude adresováno doporučeným dopisem podle následujícího rozdělovníku

----primářka oddělení pro dlouhodobě nemocné paní MUDr. Jana Vacovská

----ředitelka nemocnice paní JUDr. Věra Palečková

----hejtman kraje Vysočina  MUDr. Jiří Běhounek.

----ministr zdravotnictví MUDr. Svatopluk Němeček

----nadřízené i jiné orgány které by mohly mít co do činění s tímto případem.

----pokud se týče trestních orgánů, nejsem žádné béčko, zvládl bych žalobu a trestní oznámení jak  
     vyšité, stačí se poradit s právníkem, nejsem ale zase zatím taková svině a toto nechávám na 
     ministrovi a těch ostatních. (Je to takové jejich veřejné testování. O tom jak to dopadlo se sice   
     zmínil už M. Šimek ve svých pohledech do budoucna a něco je umělecky naznačeno v díle  
    "Předskokan" seriálu Nemocnice na kraji města,  ale třeba o tom taky napíši)

----co bych všechno táhnul sám, nechávám zatím prostor i pro ostatní. Stačí tento dokument poslat
     na státní zastupitelství nebo policii jako podezření ze spáchání trestného činu. No uvidíme,  
     jestli se  někdo najde. (kdo mlčí, souhlasí ( i s lumpárnami))

----toto pojednání bude rovněž zveřejněno v širokých sdělovacích médiích a na internetu.

Vážení adresáti, napište mi prosím, jak to budete řešit, nebo jak jste to vyřešili na adresu doporučného dopisu. Můžete se vyjádřit i veřejně na www.pismák.cz  jako připomínky pod mé zveřejnění: díla pod pseudonymem Džordž  J.S. Abych předešel ignoraci, berte to prosím jako stížnost. Berte to rovněž jako podnět a impulz pro vaši další práci. Na základě vašich reakcí by se pak zvážil další postup a rozhodlo by se, jestli se nemá třeba přitvrdit.
Poznámka: To, že jsou aktéři příběhu uvedeni jen iniciálami, je zcela záměrné. Je to z důvodu, aby kdyby k něčemu došlo, se ještě na poslední chvíli nezametaly stopy. Naplno by byli všichni uvedeni  a to i další neuvedení, až v případném trestním oznámení.

                                                                                                                                                                                                                                                                                          
                                                                                                                                                 strana/1
                     vaše značka:   13/14/V.P.                                                                            16. 06. 2014
                                                                                                                            ve Žďáře nad Sázavou

Vážená paní ředitelko nemocnice,

reaguji na vaši odpověď na mou "veřejnou stížnost".Nechtěl bych nějak poškodit pověst nemocnice, ale jen odstranit a opravit to, co podle mne nefungovalo. Ve vaší nemocnici určitě pracuje plno dobrých a poctivých zdravotníků, kteří dělají dobré jméno a  pověst nemocnici. A něco plošně špatného o nemocnici, by bylo jako facka těm dobrým. Pravda je ale černobílá a mezi dobrými se schovávají černé ovce a i v dobré pěnici je někdy námel. Proto je musí prosívat a čistit, aby se nekazila dobrá pověst, což je určitě i Váš zájem.
Uvádíte sice svou statistiku za rok 2013. A to 249 písemných pochval a 15 stížností. Ale pokud by Vás zajímala skutečná pověst, nechte si udělat nezávislou agenturou průzkum, co lidé říkají na ulicích. Ať třeba do mikrofonu namluví, co si myslí. A aby se nebáli mluvit, vše by bylo identifikované jen monogramem, časem a místem. A nevím jestli by se vám pak chtělo tuto statistiku zveřejňovat. Mám takový dojem, že psát stížnost pokládá mnoho lidí za zbytečné. Myslí si že se tím nic nevyřeší. Jen se dělá zlá krev. A je to mrhání úsilím. Proto je Vaše statistika taková, jaká je.

Nemluvil jsem zatím se všemi poškozenými a nemám zatím souhlas je uvádět. Zatím všichni, nebo ti sterými jsem mluvil vyčkávají do něčeho vstupovat. Vím, že nikdo z nich by stížnost nenapsal.
A tak budu zatím mluvit za sebe.

Ve Vašem dopise jste poškozenou Věru S. identifikovali jako moji maminku, o které píši jako o babičce. S touto identifikací souhlasím a řeč bude o ní. Uvádíte stručné shrnutí poskytované zdravotní péče. A cituji konec Vašeho závěru: "Dle zápisů v dokumentaci, byly postupy našich zdravotníků správné, nebylo shledáno žádné pochybení."  V tomto shrnutí péče sice uvádíte kdejaký detail. např. alergickou reakci na antibiotika, ale nikde tam nevidím dost závažnou věc. Propadnutí hrtanu vlivem špatné péče, projevující se stále zhoršujícími potížemi s polykáním a zhoršujícími se potížemi s hlasem. Když pak přijela do DKS, říkala mě sestra, že ji musí kvůli polykacím potížím až půl hodiny krmit a to mletou stravou. A ke konci už vůbec nebyla schopná mluvit. 

Když jsem o polykacích potížích informoval  doktora Kyseláka, řekl mi, že špatně polyká tím, že leží, a že ji budou posazovat, aby lépe polykala. Když jsem asi za 2 dny krmil v sedě babičku kousíčky plátku šunky, měla obrovské potíže to polknout. Vůbec nic jsem do ní nedostal. Ani jeden plátek. Čekal jsem nasazení mleté stravy. Marně. Pochybuji, že by propadnutí hrtanu bylo ve Vaší dokumentaci.  A co není v dokumentaci, jako by ani nebylo. A vysvětlení. Člověk přece nenapíše do dokumentace to, co by mohlo škodit.  Jak pak chcete něco řešit, Když to důležité není vůbec zadokumentováno.  A takhle to bude i u ostatních poškozených. Nikdo si ničeho nevšiml. Tak co.

Dále jsem si všiml, že uvádíte 29.1.2014 průjem, přeložení na Silo a léčba průjmu. Léčba je podle vás zdůvodněna bakteriologickým vyšetřením z odběrů na ODN-ce. Zaujala mne vaše vyjadřovací nepřesnost. Ale možná je to jen moje nepochopení či odborná neznalost. Pár minut po příchodu babičky na Silo, něco po jedné hodině, jsem mluvil s lékařem  sila, který říkal,  že odběry se teprve budou dělat. Po zjištění příčiny se nasadí cílená léčba.
                                                                                                                                                 strana/ 2

Další věc je ta, že odběr a vyhodnocení rozboru se muselo stihnout za půl dne. Co všechno se muselo stihnout. Nejprve zjistit, že je průjem. Nejlépe při přebalování. Byl jsem tam na oddělení každý den. A tak vím, že přebalování na tomto pokoji bylo vždy mezi jednou a druhou. Ale třeba se někdo podíval dřív. Pak se musel udělat odběr. Dopravit ho do laboratoře. Tam čekal, až na něj přijde řada. Myslím si že vzorek se dá do živného roztoku. Počká se, až naroste a pak se zkoumá pod mikroskopem. Když se takovéto bakteriologické vyšetření dělá třeba na podezření na angínu, čeká se na výsledky nějaký ten den. tady se to stihlo za půl dne. Další vysvětlení je třeba to, že jen k lékaři nedoputovala zpráva o výsledcích odběru na ODN-ce. Přesto mám určité pochybnosti. Třeba má ale všechno racionální vysvětlení.

Další věc je následující. Pár minut po příjezdu babičky na Silo na otázku: Ty máš průjem?
 S námahou ze sebe vypravila. ( Začínala mít potíže s hlasem od propadajícího se hrtanu, který ji tlačil na hlasivky.) "Ne žádný nemám, ani neměla." V dokumentaci je sice napsáno demence. Ale jen obtížně slyšela. Bylo pro ni pak těžké zareagovat. Když se ale mluvilo přímo na ni nahlas a ještě tak, aby mohla odezírat ze rtů, pak to šlo. Byla tu jen prodleva reakce. Nejprve si v hlavě musela srovnat, co vlastně slyšela , co odezírala ze rtů, což je nějaké přemýšlení. Pak se musela rozmyslet, co vlastně řekne, což je zase přemýšlení, které je u starších lidí pomalejší. A po této prodlevě, která by pro někoho byla neúnosná, (musel se dát zkrátka čas), pak teprve promluvila. A to co řekla sedělo. Z našeho pohledu nebyla vůbec dementní. A když panu doktorovi řekla, že je dvacátého devátého, nedá se mluvit o demenci.
A co to tedy bylo za průjem, když další den mě ošetřující personál, který ji přebaloval na dotaz odpověděl, že průjem nebyl. A tak to bylo i další dny, kdy už žádné plíny neměla. Žádný průjem se nevrátil.

A tak je tu tvrzení proti tvrzení.

Na jedné straně vaše prohlášení a vaše bakteriologické vyšetření, že průjem byl a na druhé straně babiččino prohlášení a moje svědectví, že průjem nebyl. A kde je pravda? Kdo rozhodne? A tak zbývá pochybovat. Jednak o prohlášení babičky, o tom, co jsem viděl a co jsem slyšel od personálu, ale aby to bylo spravedlivé i o vašich prohlášeních a vaší dokumentaci. Všechno se dá nějak udělat a pravda je pak někde jinde. Můžete se proti tomu ohradit, ale to není důkaz. Ta možnost, že se všechno nějak udělá a pravda je pak někde jinde tu reálně existuje. A to je jeden z důvodů, proč pochybuji i  o vašich prohlášeních, vaší dokumentaci i o prohlášeních v jiných věcech. Ta možnost tu reálně existuje. Atak zbývá říci něco s čím budeme všichni souhlasit:  Musí se předložit důkazy!

Vrátím se ještě k souvislostem s propadnutím hrtanu. Jestliže se podle svědeckých výpovědí propadal hrtan, Muselo tomu předcházet špatné pití a špatné stravování. Co bych k tomu řekl.
Tyto negativní jevy by bylo možné indikovat špatným stavem pacienta a jeho slabostí a zesláblostí. Když jsem 6.1. 2014 přišel poprvé na ODN-ku, ležela tam babička jak nemohoucí mrtvola. Měl jsem vůbec pochybnosti, jestli se otočí na posteli. Přitom říkala, že se cítí hrozně slabě. Přemýšlejme, proč to asi říkala. Když jsem pak do ni každý den během týdne lil do ní nutridriky  a setra před námi jí lila pití do krku, už na dotaz, jak se cítí o slabosti nemluvila. Bylo to tím, že jsem tam byl každý den. Pod vaší péčí neustále slábla. Zatímco na začátku hospitalizace na ODN byla schopna v sedě se vzepřít o ruce a o nohy a malinko se posunout na posteli. Nebo se trochu tahem rukou o madlo nad ní částečně přisunout. Postupně tuto schopnost ztrácela, až ji ztratila.
                                                                                                                                                  strana/3

Neustále slábla. Pak bylo pro ni těžký po okraj naplněný pohárek pití. Přitom jsem jí radil, ať si ho vezme do obou rukou.

Zmínil bych se ještě, jak se zesláblost projevila na rozchození. Ve výčtu rozhodných důvodů, proč se nepodařila úspěšná vertikalizace (postavení a chůze) uvádíte že to bylo vzhledem k značnému omezení hybnosti před úrazem (flekční kontraktury obou kyčlí a kolen, chůze v chodítku obtížemi). Na to bych reagoval takto. Asi měsíc, dva před úrazem jsem vozil babičku v invalidním vozíku z DKS na polikliniku, protože to byla dálka, kterou by neušla. Bylo to k vůli rehabilitaci po trombóze nohou. Část cesty jsem ji vždy nechal jít v rámci vlastní svépomocné rehabilitace. A tak vím, že vždy vyšla velký dlouhý kopec ve Žďáře před kinem. O berlích v pohodě svým tempem. A v domově mohli všichni vidět jak se prochází s berlemi po chodbě. Toto vidím jako důkaz proti vašemu tvrzení : "Chůze v chodítku s obtížemi." Omezení hybnosti před úrazem bych naprosto vyloučil z rozhodných důvodů, proč se ji nepodařilo rozchodit. To omezení tu samozřejmě bylo . Nebylo ale natolik závažné, aby nemohla chodit.
A jak to bylo po operaci?
6. či 7. 1. 2014 babička říkala, že rehabilitace byla fiasko, že se ji dopoledne vůbec nepodařilo dostat do chodítka. Odpoledne jsem ji s rehabilitační podpíráním pod pažemi postavili a pří nadlehčování těla ušla několik kroků, dopředu  a zpět. Nohy měla sice trochu pokrčené, ale ještě ji solidně fungovaly. Viděl jsem to na vlastní oči. To proč se ji nepodařilo rozchodit, byla zesláblost způsobená předchozí péčí, kvůli které se sama neunesla. A neunesla svoje tělo. Tenkrát chodila jen proto, že byla nadlehčovaná. Pak při vaší péči pořád neustále slábla. Ke konci na ODN pak v chodítku nebyla schopna udělat ani krok. pak se v rehabilitaci přešlo jen na nácvik postavování s dopomocí a stání. To šlo ztuha.
Registroval  jsem velkou slabost, která se zvětšovala, což bylo způsobeno vaší péčí. Nedostatečným pitím a jídlem. Vůbec při polykacích potížích nedostala mletou stravu. A to i když jsem o ni žádal. Pak do sebe něco dostat,byl problém.

Toto je jedno tvrzení o vaší péči spojené s jídlem a pitím a proti němu tu stojí to vaše. cituji.:

"Sledování a hodnocení nutričního stavu pacienta za hospitalizace probíhá dle přesně daných pravidel. Je sledován zdravotními sestrami, nutričními terapeutkami i lékaři."

Jak vidíte zase tu stojí tvrzení proti tvrzení. A kdo rozhodne, kde je pravda? Leda tak soud.

Za hospitalizace ve vaší nemocnici utrpěla babička následující újmy:
Propadnutí hrtanu, s následnými velkými polykacími potížemi a postupnou až úplnou ztrátou hlasu. Vše za hospitalizace způsobené vaší péčí, špatným pitím a jídlem. Dále bylo touto péčí sáhnuto
 a ubráno z energetického  potenciálu, který je u starších lidí menší a byla tímto ohrožena na životě. A protože krátce po hospitalizaci zemřela, dá se to považovat jako ublížení na zdraví s následkem smrti.
Někdo na tato fakta namítl, že by nemocnice měla přijít s návrhem na odškodnění. Pokud by k tomu došlo, mám poznámku o jeho výši. Bylo by pro mne přijatelné, kdyby jste se výši určili podle právních předpisů.
                                                                                                                                                   strana 4

Podle nich se řídí soud, když  není žaloba o odškodné o konkrétní výši a ujma se řeší na základě trestního práva. Jednotlivé újmy jsou obodované a před 4 roky, kdy jsem se o tuto problematiku zajímal bylo za bod 120 Kč.

V případě, že by nemocnice přišla s návrhem na odškodnění s takto zdůvodněnou částkou a uvedením jak k dané výši přišla a zahrnula přitom uvedené újmy, což bych si ještě zkontroloval, pak bych už tolik neuvažoval o trestním oznámení, (protože ublížení na zdraví je trestný čin).
A neuvažoval tolik o žalobě o odškodnění. Jestliže mě ale nepřesvědčíte, že se něco děje, pak bych do částky o odškodnění zahrnul i další položky. např. uvádím.

Předtím než se babička dostala do domova bydlela se svou vnučkou Lenkou garsonce, aby jí byl někdo k ruce. A i potom, když se dostala do domova, pořád byla babička její strážný anděl, životní průvodce a její studijní poradce. Lenka totiž studuje VUT fakultu chemickou a má už polovinu za sebou. Musela však přerušit studium, protože ji odešla psychika. Až se trochu vzpamatuje, chce v dalším roce pokračovat ve studiu. Těch vlivů bylo sice víc, ale nejvíce ji psychicky deptal stále zhoršující se stav babičky. To že s ní stále obtížněji mluvila. A uvědomování, že ji nemocnice zaráží pořádný hřebík do rakve. Rok studia navíc vyjádřeno ekonomicky je 70 000Kč.

Jestliže v nějaké nemocnici se dělo něco podivného, protože tam řádil heparinový vrah, vedení nemocnice podalo trestní oznámení a postaralo se o nápravu. Vy jste rovněž dostali impulz, že se něco děje podivného a že je to asi hromadné. Očekával jsem vaši podobnou nápravnou reakci. Proto jsem vlastně vám poslal svou písemnost, aby až budu starší a třeba se dostanu do vaší nemocnice se mi nestalo něco podobného. Místo toho jsem se dočetl od vás, že je všechno v pořádku.

Co to dokazuje?
Dokazuje to snad vaši neschopnost něco řešit? Odhalovat a odstraňovat nedostatky? A postavit se něčemu čelem?
Dokazuje to snad vaši vychytralost? Zatím není nic dokázané, tak se nic neděje.
Nebo je tu domněnka přitažená za vlasy. Nedokazuje to snad, že vedení nemocnice v tomto hromadném poškozování zdraví jede finančně také? Pak přece samo na sebe nebude dávat trestní oznámení.

A tak se musím smířit s tím, by jste mi asi napsali vy, což si dokážu vydedukovat. A to asi toto: Co když je to jen výmysl, zatím není nic dokázané. 

Zamýšlel jsem se, kdo za to vlastně může. Dospěl jsem k závěru, že za to může víc lidí. Selhaly sestry, lékaři, primářka i vy paní ředitelko tím, že jste nezajistila kvalitní odbornou kontrolu primářky a jejího rezortu. Někdo se měl starat, pečovat, někdo léčit, někdo kontrolovat, odstraňovat nedostatky a zasahovat. Všechno selhalo. A každý člen tohoto systému má na tom svůj díl odpovědnosti. Proto moje slova v předchozím dopise o systému.a Vy jste se také vyjádřila.

A zase je tu tvrzení proti tvrzení.
                                                                                                                                                    strana 5

 

 

Cituji vaše slova:
 "Jsme připraveni. obhájit nastavený systém poskytované zdravotní péče před jakýmkoliv nezávislým auditem."
Zjišťovat funkčnost systému podle jakýchsi papírových hodnot, není podle mne ta nejlepší metoda. Vše by se mělo posuzovat a zjišťovat podle skutečných výsledků. Chtělo by to prověřovat i ostatní pacienty za nějaký časový horizont, jestli i u nich nedocházelo k podobným újmám, jen se nepřihlásili a podle jejich skutečného zdravotního stavu. Zjišťovat svědky, kteří je navštěvovali, případně by to byli už pozůstalí a podobně. Provádět ale takovouto činnost asi žádný audit nebude. Vidím to jako budoucí práci pro policii a policejní lékaře. Jako při zjišťování, jestli nejde o trestný čin. Rovněž prověřovat  bývalé pacienty jen podle dokumentace, vůči které já chovám nedůvěru, by mne nepřesvědčilo. Předpokládám, že papíry byste měli snad v pořádku. Přesvědčilo by mne až prověřování samotných pacientů, svědků a případných pozůstalých.

Na vaší odpovědi si hlavně cením to, že jste odpověděli i na můj dlouhý, neurovnaný, literární, tak trochu paskvil, bez všech vyžadovaných náležitostí. Padla i sázka o láhev piva a krabičku ibalginu, jestli vůbec někdo odpoví. Mám tak něco na mou hlavu. (Občasný tlak až bolest snad od napětí.) Na vysvětlení uvádím výrok jednoho středověkého alchymisty a lékaře, že rozdíl mezi jedem a lékem je ve množství.

Nyní uvádím jen fakta a důkazy. Jen se přiznám, že mi to občas literárně ujede.

Rovněž si cením vaší poslední věty, ve které je naznačeno jak všechno řešit. Cituji:
"Pokud máte důkazy o pochybeních v naší péči, prosím o jejich předložení, budou nezávislým auditem prošetřeny."
Z této věty usuzuji, že i vy máte zájem na odhalování a odstraňování nedostatků, a že po předložení důkazů nezávislý audit povoláte. Takto by měla vypadat péče o dobrou pověst. Je to i o vyhledávání a odstraňování nedostatků. A zde jsou důkazy:

Jsou to svědecké výpovědi o propadnutém hrtanu, projevující se polykacími potížemi a postupným ztrácením hlasu. A i o během asi jen tří týdnů rapidně zhoršující se kondici. Pak se rychlost zhoršování snížila, díky návštěvám, ale i to vedlo k předčasné smrti.
Na prvním místě ale neuvádím svou výpověď a příbuzných, kteří babičku navštěvovali, ale svědectví z Domova klidného stáří ve Žďáře nad Sázavou Okružní 67, o stavu v jakém pak přišla babička z nemocnice, kdy kvůli polykacím potížím ji hned nasadili mletou stravu. Jako svědkyni uvádím bývalou spolubydlící babičky v domově, paní Svárovskou a pak část personálu domova, který se o babičku staral. Tam si mohli všimnout i kolísavého stavu hlasu, kdy jeden den už nebyla schopna promluvit, ale v následujícím dnu to ještě s obtížemi šlo a bylo ji dostatečně rozumět.
Na druhém místě je to mé svědectví. (Byl jsem na ODN od 6.1. 2014 skoro každý den.)
A příbuzných babičky, kteří ji navštěvovali. Je toho dost zachyceno v písemnostech, které jsem vám poslal, tedy hlavně v této, kde jsou jen fakta.

                                                                                                                                                  strana 6

 

Doufám, že se nezávislá komise bude zabývat i svědeckými výpověďmi a mými písemnostmi, jinak bych to viděl jako budoucí práci policejních vyšetřovatelů a policejních lékařů. Prosím o zaslání výsledků tohoto šetření. Velice by mne zajímalo, jak se komise vypořádá s rozdíly v mých a vašich tvrzení a uvedených skutečnostech. A jak se vypořádá se zdůvodněním závěrů. V případě mých pochybností, bych se zařídil podle toho, a byl bych připraven zasáhnout. Existuje totiž přísloví:
ruka ruku myje a leninské heslo: důvěřuj ale prověřuj. A tak doufám, že komise bude opravdu nezávislá a vše povede k nějaké nápravě. Toto je totiž můj hlavní zájem.

 

S pozdravem
Džordž J.S.
adresa

další dopis :
Nebude zatím  z taktických důvodů odesláno, psáno jako telepatická blamáž.                       ŘN2/1
vaše značka 13/14/V.P.

Další část byla cenzurována autorem.  Důvody jsou uvedeny v budoucí knize " Magické zážittky ze Žďasu"  v kapitole Krimi historie.

                             Znova opakuji: nebylo nemocnici posláno - psáno jako telepatická blamáž

 

---