Stíny města a stopy v prachu

Po kolena v odpadcích,

a vyhozených citech.

Nad ránem mírně v rozpacích.

Každou noc v jiných bytech.

 

Špičky prstů zmáčené,

Slzami z ulic města.

Navždy do kůže vpálené.

Zapomenutá revoluční gesta.

 

Šlépěje.

Ve světle pouličních lamp.

Co nad ránem zhasínají.

Jak v kalných očích naděje.

 

Ztracen mezi domy jako skaut.

Opuštěn v ocelovém lese.

S výrazem, že se nic neděje.

 

Poháněn touhou vidět další den.

A to co s sebou nese.

Ranní mlhu a prachu závěje.

 

Co když je smyslem života.

Hledání právě toho smyslu.

Smyslem,

Je,

Hledání,

Naděje.

.

.

A pak jen smrt.

Tě zahřeje.

---