Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePOŽÍRAČI
Autor
Lilie
Konečně se po nějaké době zase ukázalo slunce ... Zatím jen slabučko, ale hřálo na tvářích ... Zničeho nic se odněkud z polí zvedl mrak ... a zastínil ten příslib ...
A já se přistihl, že mám na něj vztek ...
Pod mrazem se rozklížila země
a tak všude neochvějně
vyrůstají sněžné květy,
které v popel z cigarety
změní démon městské šedi.
Žalmy skrze zuby cedím,
ale všechno k smíchu … k pláči,
neboť věční požírači
ořechů a klidu zimy
s krákáním, jen křídly svými,
slabé slunce zastíní.
3 názory
Miroslawek
16. 01. 2016Byl bych mnohem opatrnější v používání přívlastků.
A poslední verš - jediný mužský a bez partnera - to by nemuselo být úplně na škodu, jenže v tomto provedení není úplně jisté, zdali se rýmově přeci jen neváže ke dvojici veršů předchozích (zimy, svými, nezastíní) a pak je tam rytmický nesoulad přímo v rýmu. Takže ani dobrý kontrast, ani kvalitní shoda.
koudokolakoukolem
15. 01. 2016A já také. Má být sníh. Tip