My bloudili jsme jarem

My bloudili jsme jarem,

léto pak vzali šmahem,

to jeseň listí čistí

zima to mrazem jistí.

 

My zalkli jsme se blahem,

spiti hloubkou smyslu prázdnoty,

zmámeni jejím přesahem,

kdekdo já jsem a kdekdo ty.

 

My poznali jsme tíseň

ptáčka chyceného do pasti.

Pak učili se píseň,

co vyvádí ven z propasti.

 

Ten nápěv řeky staré,

žalozpěv mučedníků,

radost naděje jaré,

nápěv chvály a díků.

 

My omámeni láskou,

tou pravou, čistou, rajskou,

zujme si v úctě boty -

- všichni : my,

já i – no - ty.

---