Žiju II.

Ja pádila jsem na koni přes hory lesy kamení a spouštěla se po provaze po skalách kde vítr saze rozfoukal mi po tvářích ja čítala jsem ve snářích že člověk může ožít zase když pochopí že na obraze rozmazává marnou snahou barvy které slzou vlahou rozpouštěl už tisíckrát pak přestávám mít náhle strach že tenhle život rozpustilý co točí se až člověk šílí skončí zrovna v pravý čas teď dívám se a nevěřím co krásy skrývá každý stín a smrt je pouhým přeludem kde budem, až tu nebudem ?

---