Trigonometrie - 3.část

*3*

Druhý den byl vedoucí obchodního oddělení v práci dřív než obvykle. Těšil se na svoji kolegyni. Ráno se vzbudil skoro hodinu před zazvoněním budíku. Jana přišla perfektně oblečená, pečlivě nalíčená. Pozdravila Romana:

“Ahoj, ty už jsi tady?”

Roman hvízdl:

“Hvííí, jo, sluší ti to.”

Příjemkyně obdivu reagovala jen úsměvem. Tato věta polichotí každou ženu. Oba svoji změnu poznali, ale o včerejšku již nemluvili. Tento i další dny se snažili vyhnout událostem podobným ve vzorkovně.

Pokud byl v kanceláři i Milan bylo snazší vést nezávazné hovory. Ty se většinou točily kolem jeho milostných dobrodružství. Člověk u něj nevěděl jestli on ještě vytváří svojí pověst, nebo již jen jeho pověst vytváří jeho. Celkem bez studu i před Janou oznamoval své úspěšné či rozdělané případy. Vedoucí jej dobře znal, věděl, že zážitky minulých nocí udály se již před lety, udály-li se vůbec.

Ani spolupracovnice tyto řeči moc nehltala a převedla je jinam:

“Včera jsem byla na cvičení s tvojí ženou. Co kdybych jí něco řekla, jak bys to zdůvodnil?”

“Pomluvy závistivých kolegů. Nemohou překousnout, že se mi tak daří v práci. Ale ty bys to neudělala.”

“Hm, ale viděla jsem ji jak po cvičení nastupuje do bílého sporťáku k nějakému mladíkovi, to byl příbuzný?”

“Cože?” Zvážněl Milan.

“Promiň, vymýšlela jsem si. Jen jsem tě zkoušela, takže ty můžeš a ona by nemohla?”

“Není ten typ.” Odpověděl kolega a raději někam zmizel.

 

“Dnes jsi nějaký zamlklý.” Začala Jana zkoumat mlčenlivost svého druhého spolupracovníka.

Ten pomalu začal s hovorem:

“Ále manželka, žárlí. Už si všimla, že se denně holím a nikdy nezapomenu na vyčistění zubů.”

“A není to pravda?”

“Právě, že je sakra.”

“Tak vidíš, my ženy máme šestý smysl.” Usmála se Jana.

“Mě nejvíc štve, že ona je tak poctivá, že by ani nejela načerno autobusem a čeká to i od ostatních.”

“A ty by jsi bral mít za manželku Milana v ženské podobě?”

“To bych se zbláznil, ale nemůžu říct jestli bych dělal vědu z občasné nevěry.”

“Čí nevěry?”

“Obou.”

“Jen jestli tak nemluvíš, že podvědomě cítíš, že ti nehrozí žádné nebezpečí. Pro ní je prostě nevěra nepřijatelná. Nejsi v tom stejný jako náš Milánek?”

“Jo to je možné, nejsem svatý, ale zase to co dělá Milan bych neuměl. Nedovedl bych se v tom ani orientovat.”Řekl Roman a začal převádět hovor jinam:

“Příští čtvrtek a pátek pořádá jeden náš velký dodavatel dvoudenní konferenci se slavnostní večeří. Ředitel jet nechce, prý má jet někdo od nás. Vlastně můžeme všichni, platí to oni a budou velkorysí. A pak by se tam možná daly navázat nové kontakty, nejela bys se mnou?”

“A jaké kontakty máš na mysli?”

“Tak jela bys?”

“Uvidíme.”

Do hovoru vstoupil i Milan, který se právě vrátil:

“Tak na Macháči je příští týden žranice a já se o tom musím dozvědět od jiných?”

“Nevěděl jsem, že budeš chtít jet, ale kdybys neodešel, právě o tom mluvím.”

“Já a nechopit se každé příležitosti?”

“Tam snad žádnou nemáš.”

“Co není může být.” Vrátil se do své role Milan.

Roman věděl, že bude lepší připustit i přítomnost Milana, než jet sám. Také doma bude mít lepší prostor pro zdůvodňování. Proto řekl:

“Tak jo, zavolám tam a zamluvím hotel.” Pak se podíval na Janu a dodal:

“Pro tři.”

 

 

 

 

................Pokračování příště

---