356ti létá Zuzana z Green shit, upírka, která když byla ještě člověk, zemřela 5. května roku 1660 v Brazílii. Kde se nakazila od místních domorodců. A kde zahynula celá její rodina, se na svého profesora podívala ještě odhodlaněji. ,,Vy mě nemůžete soudit!" ,,Co ten tón!?" (Tomu muži už začala pomalu docházet trpělivost, s tou odrzlou ,, ženou.") ... ,,Omlouvám se Vám..." ,, Jste předci také jen člověk
." ,, Tedy alespoň zatím!" profesorovi na to rychle, jak hopík odpověděla (Tentokrát ale mile.) Však taky upíří princezna ví dobře, co chce... ,, Tvá slova jsou horká, plná vulgarit!" ,, Eh, chtěl jsem říci hořká slova, za to se zas omlouvám já." ,, ... Tvé chování je naprosto nepřípustné, rozhodně je irelevantní na univerzitní půdě!" ,, Mně osobně tvé chování uvádí do rozpaků... " ,, Na tvém přímo ukázkovým prospěchu vůbec nezáleží...." ,, Pokud se nezlepší tvé dosavadní chování a jednání... " Uvědomuješ si vůbec, své činy Zuzano?" blížil se východ slunce. ,,Netvor" profesorova slova dobře poslouchal, ale nevěnoval jim víc pozornost. Muž pak už jen zíral zpříma, do jejích zářivě hnědých očí... Zhypnotizovala ho, a začala se svlékat. Neměla spodní prádlo, tuhle noc čekala už velmi dlouho, bylo to předpovězeno.
Vrhla se na jeho znehybnělé, svalnaté tělo a zakousla se mu medvědím zkusem, a s neuvěřitelně roztáhlou čelistí s kobřími zuby do krku.. Krev vytryskla, jak později jeho sperma. Do východu slunce ji už nezbývalo mnoho času. Měla jen 21 minut...
Celá ty dlouhá léta z jejího věčného, zatraceného života s nikým, z opačného pohlaví sexuální akty neprováděla. Ti domorodci ji proměnili tak, že ji vůdce prokousl krk, na půl ji vysál, znásilnil ji a poté ji předhodil vesnickým mužům. Trvalo to celý den a znásilňovali ji, i když byla už po prvních pár hodinách mrtvá. Z mužů pak měla všelijaké pocity...
Sexuální uspokojení hledala jen úspěšně u velmi mladých žen a u zvířat. Jednou ji její, jedna z mnoha přítelkyň viděla, jak upírka čichá ke kočičímu biskupovy v syrovém, živém a umňoukaném stavu, se slinami na bradě ( Tuhle představu musím jednou nakreslit :D)
Byly oba obarveni cákanci od krve, ty uplé džíny, svetr a kabát z něj vztekle servala a tu látku roztrhala... Nechala mu jen bílé ponožky a svými špičáky mu pomalinku sundávala trenky, přes penis v erigovaném stavu. XD ( ... :) ).
Proměnila ho v upíra, oš*kala ho až vylítla na strop, jak se do ní vystříkal. V tu chvíli se cítila jak ta nejčistší bytost, rovna samotnému Bohu. Zmizela. Jeho smrtelný život na vždy skončil. Když opustil svou rodinu, svůj život, tak se ji vydal hledat. Ten posedlý netvor, plný vzrušení a nenávisti, ten zatracenec, jenž byl odhodlán z té nadržené mrchy, tu temnotu vy*rcat a následně si ji vzít. Nemusel však hledat moc dlouho, sama se mu zjevila, a plně se mu oddala. Toť příběh dvou krvosajek, jenž malovaly své portréty na zdi posvátných chrámů, lidskou krví a spermiemi. Byli a jsou to věční umělci, co se neklaní lidským právům a pravidlům! Mají svá vlastní pravidla, však nepsaná a stále se vyvíjející časem, který jejich životy ovlivňuje navždy, však v žádném případě neomezuje.
* Elvi
Písmák