Zas

Bez rána přichází lednový den
ze šálku pára jde jako z mých úst
a přitom u kávy mlčím tu jen
namísto otázek držím vět půst.

A venku taje teď jedna z těch zim
kterými umírá ve městech sníh
když právě vteřinou o věčném vím
když právě listuji ostřími knih.

A všichni máme jen jedinou loď
mlhami svařenou má bílou příď 
kotvím ti u boku tak nebýt pojď 
moře je v temnotě ztracený byt.

To únor za dveřmi vstoupil by rád
on klíči dětskými odmyká bran
svůj kabát pověsí vedle mých snad  
ušitý z peříček a duší vran.

K obědu usedne nezvaný host
dalšího měsíce, kterým je čas 
naliješ polévky, než řeknem dost
spálit si ústa svá loučením zas.