Moje milá

Historicky poslední internetový štěk. Velmi adresný. A pak adieu.

Moje milá,

ty, která civíš klíčovou dírkou na můj život

a pod postelí mi své uši zaséváš,

co ještě hledáš, co chtěla bys znát?

Proč nepřekročíš práh,

nevejdeš do kuchyně?

Vždyť pozvání jsi měla.

 

Moje milá,

chceš snad koupat se v mém hnisu

čuchat, zda mé hovno smrdí víc než tvé,

chceš mi jen nasypat sůl do ran,

z hlavy po trsech mé vlasy rvát,

chceš, abych splatila svou daň

a vidličkou mi oči vyškrábat?

 

Co vlastně hledáš v tomhle domě?

Rozpadlé střípky svého života?

Či snad chceš vědět po mě,

proč přišla k tobě potopa?

 

Tvé oko na mě civí

klíčovou dírkou na záchod

a má mysl se diví

proč neotevřeš vchod.

 

Otevři dveře a do tváře mi plij,

když doufáš, že to pomůže,

plnou silou mě do slabin bij,

zaryj mi nehty do kůže.

 

Dělej, jak toužíš, 

já budu mlčet,

ty nedočkáš se výkřiku.

Mým bytem se ploužíš

a já se tážu,

kdy hodláš vzít už za kliku?

 

Já na oltář hodím ti své tělo,

zápalnou oběť si z něj stav.

Nezjistíš nikdy, co jsi chtěla,

ale jen - prosím - tak mě trav.

 

Dělej, jak soudíš,

vždyť všechno můžeš,

já odpor ti klást nebudu.

Jenom mi řekni,

k čemu to všechno,

když nevzbouříš se osudu?

 

Ty klidně vřískej, nadávej a křič,

mě hlavou tiché myšlenky jdou.

Nic už nezvětší mou bolest

a nic neumenší tu tvou.

---