V ozvěnách

1. 2. 2016 Když srdce se mi rozbuší ... A něco mi říká že teď už budeš mít jen samé dobré nápady Tak prosté jakože nebe je modré Tak prosté jakože slunce na něm svítí A pak se nadechnu rozhlédnu kolem A všecko to bude znova prázdné Prázdné ještě jednou ... A odrhovačky z rádia A rachot jak se umývají hrnky V kavárně A dětské hlasy a hlasy dospělých To všecko prázdné To všecko kolem a uplně zbytečně Zbytečně a nachvíli ... Ale já Dívám se na nebe na stromy V ozvěnách Schovanému do šály Schovanému na světě Samotnému u pustého stolu Ale není to sen není to pustina Ty jednou příjdeš a řekneš mi co všecko mám ... Jaký jsem Ale teď a tady ať se už nic nikam nepohne To že chci mít jen tebe ... A ty zatřepotáš křídly abys mi připomněla jak moc že jsem šťastný A ještě malou chvíli a obrátím se uplně Pryč od toho zmaru A v tomto namodralém tichu déšť na mě od někud trochu kape S tebou za zády s tebou po boku V tom namodralém tichu slunce se nám směje A pak si připomenu jakou pro mě není všednost samozřejmostí Budou pro mě už napořád jen dny sváteční ... A když se setmí Už po tisícé setmí ... Miluji tě i když spím

---