Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Radovan Skromný - Tvořivý

02. 02. 2016
11
14
1670

Do zrcadla v koupelně

dokážu hledět celý den

všímám si erotických křivek svých

rtů

obdivuji své smyslné oči

v záklopu skel brýlí s kostěnou

obroučkou

líbím se sám sobě

miluji sám sebe

nic na světě mě nevzrušuje tak

jako

 

Když vím, že mě nikdo nesleduje

sám sobě před zrcadlem čtu

úplně nahý

vlastní poezii

každou jednotlivou báseň

ocením potleskem

a když je konec představení

políbím tichou plochu zrcadla

 

Jsem sám sobě Múzou

jsem svůj vlastní odraz

jsem ucelenost, jednotlivost

erektilnost

 

Ach!

Proč jen zrcadla nemají

nějaké horké a vlhké otvory

podobné tělesným?

 

Honím si ho

kropím sklo spermatem

a pak ho v zouflé snaze o

samoopylení

lížu

 

 


14 názorů

Když výjdu z biblického - miluj bližního svého jako sám sebe - musí se mít tvoji bližní s tebou jako v bavlnce!


Umbratica
15. 02. 2016
Dát tip

Asi je strašně krásné být téměř nepopsaný list jako tvůj oblíbený Radovan,ale my knihomolové musíme ten guláš z četby v hlavě nějak zpracovat. - Máš pravdu v tom,že travestie nestačí,ale ona může třeba úplně  nové problémy občas vidět "starýma očima" a odhalit jak jsou nicotné,nebot' dříve šlo básníkům o ideál,dnes jim jde většinou jen o vlastní ego.


já to samozřejmě většinou poznám, protože jsem přečetl bez nadsázky a s výjimkou 19. století, které až na výjimky za literaturu nepovažuji, skoro všechno, leccos jsem mezitím zapomněl a musím si to oživovat. – samozřejmě ti přeju v zájmu všeho čtenářstva, aby se ti onen posun co nejvíc dařil, jakkoliv si myslím, že pouhá travestie nestačí a v tom základu musí být ještě něco neodvozeného. – na druhou stranu, požadavek neodvozenosti je paradoxní, neboť každý styl má svůj rodokmen. je to tedy pohyb mezi paradoxy a jednou to vyjde lépe, jednou hůře, časem se to probere. (ale to už odbočuji od Radovana, který tyto problémy vůbec nezná…)


Umbratica
15. 02. 2016
Dát tip

Myslím si ale,že je dost velký rozdíl v tom,když člověk opisuje tajně a když se k tomu otevřeně přiznává a snaží se styl svého vzoru záměrně pomalu někam posouvat. - Tyhle postupy z výtvarného umění bych se ráda pokusila uplatnit i v poezii.Jenže,aby to čtenář vůbec postřehl,musí být dosti sečtělý a proto jsem ráda,že jsou tady takoví jako ty,Profíku.


Umbratica: díky za avízo, těší mě, že na mě nezapomínáte, ani když se ztratím v literárním secondhandu.

zde s tebou musím částečně souhlasit: my všichni jsme žijící klasici kráčející v Radovanových šlépějích, neobratně se pokoušejíce napodobit jeho geniální došlap. klasici imitace, klasičtí epigoni, toť úděl, za nějž jsme vděční – co víc si přát? – snad jen méně oděrků a šrámů, když se nedokážeme dohodnout, do jakého ročníku čítanky ten který z nás náleží.

a zde musím oponovat: my všichni někomu něco říkáme. :)


Umbratica
04. 02. 2016
Dát tip

Musím uznat,že narcisovské téma zvládáš v souladu s pravidly doby

a já jsem proti tobě jen mrtvý nikomu nic neříkající klasik. - Tip.


Ferry
04. 02. 2016
Dát tip

Fakt to tvé zrcadlo zažilo? Před očima se mi zamžilo....              :)


Jste opravdu vynikající fanoušci a Radovanofilové! Mám vás rád!

Radovan Fanouškůsivážící


Danny
03. 02. 2016
Dát tip
:)))

Silné. Zaujalo mne. Tipuji*


Já si tvé básně recituji pořád dokola pod peřinou nejen za úplňkových nocí, Radovane. Kolikrát se mi už stalo, že jsem blaženým vyčerpáním usínal teprve při prvním kuropění! – A to byla jen špička ledovce…



Jako vždy skvělé, Ráďo!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru