Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRadovan Skromný - Tvořivý
Do zrcadla v koupelně
dokážu hledět celý den
všímám si erotických křivek svých
rtů
obdivuji své smyslné oči
v záklopu skel brýlí s kostěnou
obroučkou
líbím se sám sobě
miluji sám sebe
nic na světě mě nevzrušuje tak
jako Já
Když vím, že mě nikdo nesleduje
sám sobě před zrcadlem čtu
úplně nahý
vlastní poezii
každou jednotlivou báseň
ocením potleskem
a když je konec představení
políbím tichou plochu zrcadla
Jsem sám sobě Múzou
jsem svůj vlastní odraz
jsem ucelenost, jednotlivost
erektilnost
Ach!
Proč jen zrcadla nemají
nějaké horké a vlhké otvory
podobné tělesným?
Honím si ho
kropím sklo spermatem
a pak ho v zouflé snaze o
samoopylení
lížu
14 názorů
Radovan Jiří Voříšek
18. 08. 2017Když výjdu z biblického - miluj bližního svého jako sám sebe - musí se mít tvoji bližní s tebou jako v bavlnce!
Asi je strašně krásné být téměř nepopsaný list jako tvůj oblíbený Radovan,ale my knihomolové musíme ten guláš z četby v hlavě nějak zpracovat. - Máš pravdu v tom,že travestie nestačí,ale ona může třeba úplně nové problémy občas vidět "starýma očima" a odhalit jak jsou nicotné,nebot' dříve šlo básníkům o ideál,dnes jim jde většinou jen o vlastní ego.
já to samozřejmě většinou poznám, protože jsem přečetl bez nadsázky a s výjimkou 19. století, které až na výjimky za literaturu nepovažuji, skoro všechno, leccos jsem mezitím zapomněl a musím si to oživovat. – samozřejmě ti přeju v zájmu všeho čtenářstva, aby se ti onen posun co nejvíc dařil, jakkoliv si myslím, že pouhá travestie nestačí a v tom základu musí být ještě něco neodvozeného. – na druhou stranu, požadavek neodvozenosti je paradoxní, neboť každý styl má svůj rodokmen. je to tedy pohyb mezi paradoxy a jednou to vyjde lépe, jednou hůře, časem se to probere. (ale to už odbočuji od Radovana, který tyto problémy vůbec nezná…)
Myslím si ale,že je dost velký rozdíl v tom,když člověk opisuje tajně a když se k tomu otevřeně přiznává a snaží se styl svého vzoru záměrně pomalu někam posouvat. - Tyhle postupy z výtvarného umění bych se ráda pokusila uplatnit i v poezii.Jenže,aby to čtenář vůbec postřehl,musí být dosti sečtělý a proto jsem ráda,že jsou tady takoví jako ty,Profíku.
Umbratica: díky za avízo, těší mě, že na mě nezapomínáte, ani když se ztratím v literárním secondhandu.
zde s tebou musím částečně souhlasit: my všichni jsme žijící klasici kráčející v Radovanových šlépějích, neobratně se pokoušejíce napodobit jeho geniální došlap. klasici imitace, klasičtí epigoni, toť úděl, za nějž jsme vděční – co víc si přát? – snad jen méně oděrků a šrámů, když se nedokážeme dohodnout, do jakého ročníku čítanky ten který z nás náleží.
a zde musím oponovat: my všichni někomu něco říkáme. :)
Musím uznat,že narcisovské téma zvládáš v souladu s pravidly doby
a já jsem proti tobě jen mrtvý nikomu nic neříkající klasik. - Tip.
Radovan Skromný - Tvořivý
03. 02. 2016Jste opravdu vynikající fanoušci a Radovanofilové! Mám vás rád!
Radovan Fanouškůsivážící
Richard Hrob
03. 02. 2016Silné. Zaujalo mne. Tipuji*
Já si tvé básně recituji pořád dokola pod peřinou nejen za úplňkových nocí, Radovane. Kolikrát se mi už stalo, že jsem blaženým vyčerpáním usínal teprve při prvním kuropění! – A to byla jen špička ledovce…
Adélkalaide
03. 02. 2016Jako vždy skvělé, Ráďo!