Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLoučím se
12. 02. 2016
1
0
705
Autor
amoresperros
Už nikdy nechci lásku,
nechci ani život.
Odmítám se usmívat,
uštědřil jsi mi,
ty bezcitný hajzle,
tu konečnou životní facku.
Projevím sobě ale převelikou milost!
Já mám oči prázdné,
odmítám si dál plnit sny.
Mám toho už dost,
v koupelně si žílu začínám pomalinku otvírat.
Co chlap to další prase,
zapichuju si pentagram do břicha,
i do klína.
Nechci tě znát,
kéž by šly vrátit zpět ty dny.
Však ne jen tvojí vinou chci zde dodýchat!
Zlomená vlastní naivitou,
ty ale nevíš co mě trápí skutečně!
Povzbuzování vám oplácím všem pasivitou.
Už jsem ze vnitř chcípla,
Narodila jsem se tedy z cela zbytečně.
Vždyť vyhasne život jen dalšího bezvýznamnýho červa,
každý má svých problémů dost
a já končím v týhle cestě.
Opustila mě právem i vlastní hrdost,
když srdce jsi mi rozerval.
Je mi jedno že se to stává lidem běžně.
pro mě to byla kapka poslední.
Tak s Bohem,
ty,
kdož ještě žiješ a
užívej si zítřka,
pro mě je tenhle den už posledním.
Zvětšuje se ta louže tmavý krve
a duše už klesá dolů,
zatížená hříchem.
Slyším křičet další zesebevraždený,
zbabělý
a na život nepřipravený dítka.
Dívat se nahoru nemá cenu,
jsem mrtvá sedmnáctka,
uvězněna v podsvětí
a ustřihly mi už během života křídla.
* Elvi