Jsem zlý - Jak do mě vstoupilo zlo

Do dvanácti let věku jsem byl úplně normální chlapec, jakých je všude plno. Zajímal jsem se o počítačové hry, televizní seriály, chodil na volejbal a také do modelářského kroužku. Měl jsem mnoho zálib, ale v ničem jsem příliš nevynikal. Ve škole jsem byl tichý, což učitelé považovali za mou přednost, dívky za slabost. Nikdy jsem neměl mnoho kamarádů. Spíš naopak. Dokonce jsem se několikrát stal obětí šikany starších spolužáků.To vše se ale změnilo třináctý den po mých třináctých narozeninách...

Vracel jsem se domů ze školy. Na konci ulice, ve které bydlíme, je takový malý krámek. Nikdy jsem se příliš nezajímal, co se v tom krámku prodává, měl jsem za to, že je to nějaká obyčejná trafika. Nevím, co mě to ale najednou napadlo, když jsem místo toho, abych vstoupil do vchodových dveří našeho domu, pokračoval v chůzi. Došel jsem až na konec ulice a pohlédl do výkladní skříně obchodu, který jsem celý svůj krátký život přehlížel. I když  za výkladní skříní bylo vystaveno mnoho kuřáckého náčiní, došlo mi, že o trafiku nejde ani v nejmenším. Rozhodl jsem se do obchodu podívat.

Uvnitř bylo šero, hrála podivná hudba, vonělo podivné koření. Na stěnách visely plakáty hudebních skupin, které jsem tenkrát ještě neznal, například Black Sabbath, Acheron, Dimmu Borgir, Imortal nebo Gorgoroth.V keremické mističce vedle pokladny hořela hromádka exotických bylin neznámého původu, které vydávaly právě onu zvláštní uklidňující vůni.

"Copak bys rád?" Oslovil mě prodavač. Byl to již starší muž, zhruba pětadvacetiletý. Byl oblečený celý v černém, na krku měl stříbrný řětez s obráceným křížkem, do očí mu padaly dlouhé tmavé vlasy.

"Dobrý den," odpověděl jsem mu, přičemž mi slova dobrý a den přišly naprosto neadekvátní. Něco mi říkalo, že pozdravit bych tohoto zvláštního člověka měl docela jinak. Ale jak?

"Tak copak bys rád?" zopakoval muž svůj dotaz.

V tu chvíli jako kdybych uslyšel zvláštní šepot. Ten vycházel z nejtemnějšího zákoutí temného obchodu. Pomalu jsem se za tím šepotem vydal. V onom netemnějším zákoutí byl kovový věšák s různými podivuhodnými přívěsky a amulety.

Náhle jako kdyby mne do srdce bodla horká ocelová jehla! Můj pohled dopadl na jeden z mnoha přívěsků, který vypadal jako pětihrotá hvězda vpasovaná do kruhu.

Znovu se ozval onen odivný šepot: "Buď mým služebníkem, buď mým služebníkem. Svět pozemský se stane tvým nebem, najdi svou slávu, buď sám sebou, buď sám sebou, ukaž světu, co v tobě je, získej nekonečnou moc a odvahu!"

Ten šepot vycházel z přívěsku!

"Líbí se ti?" došel prodavač ke mně a sejmul přívěsek z věšáku.

"Líbí," přisvědčil jsem. "Ale bohužel nemám peníze, protože jsem tento týden nedostal kapesné."

"Jistě jsi něčím rozlítill rodiče, viď?" Řekl černě oděný prodavač.

"Ano. Zapomněl jsem krmit rybičky a ony do jedné pochcípaly."

Prodavač se usmál a dal mi přívěsek na krk. "V tom případě je pentagram tvůj!"

"To nejde!" Bránil jsem se, chtěl přívěsek sundat, ale prodavač mě chytil az ruce. V očích mu plálo rudé světlo!

"Náš Pán chce, aby byl pentagram tvůj, copak to nechápeš? Chce si tě jím označit a učinit z tebe svého věrného!"

"A co je to vlastně pentagram?"

"Je to symbol prapodstaty všeho, našeho všemohoucího Pána, Černého Kozla a odpůrce zbytečných pravidel!"

Polkl jsem. Cítil jsem, že ve slovech pradavače je obsažena čirá esence pravdy samotné. Nechápal jsem, co se to děje. Vše bylo najednou jinak! Vnímal jsem, jak do mne vstupuje síla, rozhodnost a sláva!

Náhle jako kdyby celá má existence dostala smysl. Bylo to jako když plochý předmět dostane třetí rozměr - z nákresu na papíru se stane konkrétní hmotné těleso.

"Děkuji!" Řekl jsem.

"Ave Satanas!" Řekl prodavač. "Tímto tě křtím na Damiána, služebníka Pána našeho, vládce všech pěti Kruhů, křivitele jména Božího a zlotřilce první kategorie! Běž užívat svého života! Konec skutky, kterými pána našeho potěšíš a dobře se ti povede!" Pak mi ještě stiskl ruku a oznámil mi, že se jmenuje Vincent, a že kdybych cokoliv chtěl, tak mám klidně přijít.

Temný krámek jsem opustil jako úplně jiná osoba než jaká do něj vstoupila. Doma jsem ve skříni našel černé tričko a černé kalhoty. Navlékl jsem se do nich a pochopil, že černá je jediná barva, kterou ve svém životě potřebuji. Mámě jsem v koupelně ukradl černý lak a nalakoval jsem si nehty na černo. Stal jsem se Jeho služebníkem a miláčkem.

Tak začal můj Nový život a příběh mé služby Pánovi. Budu vám jej vypravovat!

---