Světlo mé kde jsi!

Světlo mé kde jsi, proč se mi ztrácíš?
Chlapče můj, už nejsem.
Řekni mi, světlo, proč se nevracíš?
To zjistíš až časem.

Prodírat se tmou, drhnout kořeny,
uléhat pak v trní.
Skřípění zubů, pláč a modřiny,
nitro tolik brní.

Světlo mé věříš, že rád jsem to měl?
Chlapče můj, věřím ti.
Řekni mi, světlo, já ten život chtěl?
Lepší si nemohl míti.

Skrz hustý porost, hvězdy jsem viděl
a snil o nich básně.
Celé ty noci, v modlitbě probděl,
by zářily jasně.

Světlo mé víš ty, že jsem si tě přál?
Chlapče můj, vím o tom.
Řekni mi, světlo, co teď bude dál?
Dál bude až potom.

s tebou jsem uviděl, krásu té cesty,
o kořen nebrknul.
Každý mi záviděl, jasnost mé hvězdy,
trní se nedotknul.

Světlo mé ukaž, měl jsem mnoho vad?
Chlapče můj, dost málo.
Řekni mi, světlo, dusil jsem tě snad?
Haslo jsem každé ráno.

Světlo mé kde jsi, nechci se vrátit!
Chlapče můj, to zvládneš.
Řekni mi, světlo vidět a ztratit.
Víš, světlo zas najdeš.