Brána

S praskotem zavřela se obloha,

příroda svlečená do naha

nestihla se obléct.

A už noha lidská

po ní šlape a znásilňuje.

 

Zavřela se brána.

V mávání slov

klíč do jámy lvové padá.

Jen oheň,

záře nebeská naději dává,

že z popela křídla Fénixe

znovu zplodí bezvýznamné,

člověka.

 

Kameny a skály v modlitebnách,

prach a zdání ve stínu suchých trav.

Že znovu stvoří slovo,

opředené, zahalené.

Jež nedává smysl

v hluku smyslných vábniček,

krustou obalených hloupostí.

 

Řvoucí hlas,

nade vši pochybnost ztratil

nit tichem upředenou.

 

Brána je zavřená.

---