Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePirátská
Autor
Magenta
Desítky nekonečných minut jen bez hnutí seděl na horkém bílém písku a hleděl k obzoru. Oči ho pálily, ale snažil se nemrkat, aby ji neztratil z dohledu. Věděl, že jakmile zmizí, už ji nikdy neuvidí.
Všechno se seběhlo tak rychle, že si to ani nestihl pořádně uvědomit. Když jeho muži spatřili nažloutlé plachty lodi, která jako by letěla nad vodou, bylo už pozdě. Netušil, co se stalo s jeho posádkou, protože ve chvíli, kdy se rozezněl alarm, ještě spal. Veškeré vzpomínky na zajetí jeho lodi se mu v hrůze smrskly na krátké okamžiky, kdy jej svlékli, dostrkali do člunu a odvezli ke břehu.
Teplé moře, které mu omývalo bosé nohy, ani nevnímal, jen zadržel dech ve chvíli, kdy tmavé dřevo a bělostné plachty nerozeznatelně splynuly s obzorem. Byla pryč.
Zakousl se do rtu tak silně, až mu v koutku úst vytryskl pramínek krve. Sžírala ho představa, že někde tam v dálce čeká flotila toho ničemy, ke které se teď jeho milovaná Invincible přidá. Raději by ji viděl na dně moře, než v jeho rukou. Přitáhl si kolena pod bradu a na okamžik otočil hlavu. Vedle něj ležela na písku jeho společnice. Byla stejně mlčenlivá a nehybná jako on, takže jí nic nevyčítal. Přeci jen, nebylo o čem mluvit. Byli odsouzeni k osamělé smrti na pustém ostrůvku.
Takových jsou tu přece stovky, pomyslel si. Rozeseté všude kolem jako perly z roztrženého náhrdelníku. Jistě se tu poblíž dříve či později objeví nějaká obchodní loď a zachrání mě. Zachrání nás. Znovu se podíval na krásku, která se nepatrně zachvěla, když se jí dotkla vlna slané vody.
Pomalu vstal. Rozhlédl se kolem a promnul si oči. Až nyní začínal myslet jasně a docházelo mu, v jaké je šlamastyce. Přišel o loď a novou už mu guvernér nesvěří. A kdyby se mu přeci jen podařilo se odtud nějak dostat, nemá se kam vrátit. V Porto Bellu přišel o rodinu i zázemí a poslední peníze, které mu zbyly, vynaložil na pronájem lodě, aby se mohl pomstít. Že to tak úplně nevyšlo, si s hořkostí uvědomil až nyní.
Snad aby ulevil napětí, zaklonil hlavu a začal z plných plic řvát. Věděl, že ho nikdo neuslyší, že jeho zoufalství nikoho nezajímá. Znovu úkosem pohlédl na mlčenlivou krásku, aby se ujistil, že ji nevyděsil. Poté se znovu posadil vedle ní a chvíli přemýšlel, zda má něco říci.
„Já vím, že jsem všechno pokazil. Je mi to líto.“
Stálo ho spoustu sil to vyslovit, ale odpovědi se nedočkal. Vzal do ruky trochu bílého písku.
Takových ostrovů jsou tu přece stovky. Nikdo tudy nepopluje možná celé týdny. A i kdyby, jaká je šance, že to nebude další parchant s kostlivcem na vlajce?
Lehl si na záda a zadíval se do mraků, které mu plynuly nad hlavou. Od myšlenek na možnou záchranu začal pomalu přecházet k bilancování nad svým životem. Jak se mu do mysli začal vkrádat červ beznaděje a hledal si cestu stále hlouběji a hlouběji, tím více se vzdával šance, že mu kdy někdo pomůže. A i kdyby, připustil si, že by to k ničemu nebylo.
Vzpomněl si také na to, kolik mužů zažilo tuhle situaci před ním a jak dlouho asi vydrželi. Bez vody možná pár dní, pokud měli štěstí tak snad i pár týdnů. Ale nač prodlužovat život, který našel svůj konec?
Nechtěl ji tu nechat samotnou, ale tušil, že mu nic jiného nezbude. Věděl, že ona je silnější, že vydrží déle než on. A jednoho dne ji tu někdo najde.
S tou myšlenkou, pevně rozhodnut, se otočil ke své milované a zlehka se jí dotkl konečky prstů, aby se ujistil, že je skutečná. Ještě několikrát se zhluboka nadechl a pak se krásce v duchu omluvil. Nakonec ji zvedl z písku a přiložil si ji ke spánku.
„Doufám, že shoříš v pekle, Morgane!“ vykřikl, než zmáčkl spoušť.
6 názorů
Po celou dobu (až do místa, kde je zřejmé, že to vezme rychlý a špatný konec) to půsoví jako předmluva k románu. Poslední věta tamu dává jakýs-takýs smysl, ovšem jen pro ty čtenáře, ktéří vědí, kdo byk kapitán Morgan. Přes určitý patos se to četlo celkem dobře.
Jo, ta koncovka tak zní. A francouzská loď by mi tam taky nezapadala - ani nevím, jestli se v době Henryho Morgana Francouzi v Karibiku vůbec nějak angažovali. Mám o tom knížku, ale teď ji bohužel nemám po ruce. Až pojedu do bytu, tak se kouknu.
Zdendo - Invincible je podle mě (i podle gůglu) anglicky "neporazitelný" - jmenovalo se tak i jedno album Michaela Jacksona. Ale tím míň mi to jméno zapadá do příběhu.
Napsané to máš docela dobře, četl jsem hladce, byl jsem zvědavý na identitu "krásky" i na pointu. Ale nakonec jsem trochu zklamaný. Já bych přece jen nějaký čas počkal, jestli se někdo neobjeví, a tu nakousnutou pomstu bych zkusil dotáhnout do konce. A nesedí mi název lodi vypravěče - pokud tedy máš v závěru na mysli skutečného Henryho Morgana, tak to byl Anglán a loupil povětšinou španělské zlato - to, že ukradl jinou anglickou loď je mi troch falíruje. Anebo dej spíš dobrodružný žánr než historický - pak by to nevadilo. A nesedí mi tam slovíčko "alarm" - to by mi zapadlo spíš do příběhu z druhé světové. Tip dám stejně, protože pirátských a obecně dobrodružných příběhů se dnes píše velmi málo.