Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMonopol
Autor
Hladová_Veverka
Jak dopadne Telecom nevím, ale o \"tomhle\" se myslím diskutovat moc nedá...
Kdesi v daleké budoucnosti…
“Šéfe, máme problém!” S těmito slovy za mnou přiběhl viceprezident zeměkoule jednoho krásného slunečního odpoledne.
“Je to velký?”
“Je to moc velký, úplně největší!” Vypadal skutečně vyděšeně.
“Tak mluv,” pobídl jsem ho.
“Úplně všichni si na ní stěžujou. Prej je to protizákonný a je to poslední věc, proč se nechtěj Eskymáci připojit k Mezinárodnímu Společenství Na Podporu Vyšší Moci. Ale bouří se proti tomu půlka Evropy a celá Asie a Afrika.”
“Sakra, ale Eskymáky tam musíme dostat za každou cenu! Ale na koho si vlastně stěžujou?”
“No na Smrt, přece!”
“To bylo furt keců, že smrt je jediná spravedlivá a teď už zbrojej i proti ní? Boha zabili, satana taky, andělé musej makat jak otroci na konopných polích, a teď už jsou i proti Smrti? Jak by to tu asi vypadalo?”
“Na to teď není čas myslet. Je všem jasný, že když se zbavíme i smrti, bude to tu vypadat za pár let strašně! Domov důchodců pro šest miliard!”
“Jo, takhle by lidstvo spokojeně vymřelo bez muk, když si ty pitomci v mezinárodním referendu odhlasovali popravu boha, kterej jim dával život… Teď budou umírat, ale nikdy neumřou. Umíš si to vůbec představit?” “Právě že neumím. Podříznete si žíly, vykrvácíte, ale budete žít dál.”
“A to nesjou jenom žíly… Ale co jim vlastně vadí?”
“No co, co! Monopolní postavení. Buď konkurence, nebo nic.”
“Kde máme sakra sehnat konkurenci Smrti?”
Někdo zaklepal na dveře.
“Dále,” zavolal jsem.
“Zdravím, šéfe. Zaslechl jsem křik, tak se chci optat, co se děje.”
“Chtěj nám popravit smrt.”
“Kdo?”
“No lidi!”
“A není to nesmysl?”
“Je to nesmysl, ale kdo jim to rozmluví?”
“Myslel jsem, jestli není nesmysl se tím zabývat.”
“Máme to nechat plavat, aby zabili i nás? Vypukne apokalypsa!”
“Ale šéfe… Přemýšlejte. Kdo tu Smrt zabije?”
“No kdo, někdo. Injekce, křeslo, co já vím?!”
“Vy mi nerozumíte… Přemýšlejte…”
Byl jsem natolik rozrušený, že mi dlouho nic nedocházelo, ale pak se mi rozsvítilo.
“Je mi to jasný, uklidnil jste mě,” poděkoval jsem.
Nenašla by se totiž jiná Smrt, která by tu původní jednu dokázala zabít. Tomu se říká jistota bytí…