Adamovi

Všední …

je den

následující po dni…

ten a taky ten.

Nadechovat se mohu nová

proto,

že s každým rozedněním,

je nám dovoleno

narodit se znova.

Žít rychle smět…   

nepátrat v předtím,

netápat v pak                          

tady a teď

nahá a bosa stát,

do rána

jen jednou otočí se svět,

cokoli můžeme si nechat zdát,

nic nejde vzít zpět.      

Opatrní mají do rozbřesku

v kleci

co sami vybrali si

přeci

svých sto jistých let…

tak jako bez vody nedá se pít,

bez ohně zatopit,

bez bolesti krásu pochopit

nevyměním ani potom ani hned…

jediný den, kde točí se svět

za jejich sto jistých let,

umím se nemodlit k žádnému z bohů,

neumím čekat poslušně v rohu    

přesto každé teď je mi svaté

víc, než cokoli kdy mi „dáte“,

kající se bezvěrec

zas staví si svojí klec…

 

umřela bych v kleci,

ale to Ty víš,

přeci…

---