Dobřany XIII

chroupu si nastrouhanou mrkev s oříškama, co jsem dostala od rodičů.... a už je nechci zase týden vidět... můj rekord soustředění jsou dvě hodiny a pak návštěvu vyhazuju.... už jsem si naučila si říct

dneska je zpomalený den, v mysli honím nápady, které nepřichází...sedim na posteli, je mi smutno, bolí mne duše, je 15:09, neděle... srovnávám si základní údaje... jak jen jsem tu dlouho, na chodbě zvoní telefon.... moucha vylítla dveřmi, asi uznala, že tady se jídla opravdu nedočká...jsem vyčerpaná, spát se mi nechce, už zas ten telefon.. snad nechtěj mě? tak a baštim čokoládu, další mam v šuplíku :)..

pořád ty sebevražedné myšlenky, ale už ne takové, zdá se, žee mirtazapin pomáhá.... prášků mam požehnaně, tak si ani nepamatuju, jak se jmenujou :D... většina pacientů si pamatuje tvar a barvu, ne název...

má milá Markétko, je to tady bez tebe prázdné... kdy se ozveš? děláš mi starosti... zírám do stropu a počítám kolik neviditelných tramvají projede a zacinká.. zatím bohužel ... v Dobřanech zřejmě tramvaje nejezdí :(... pořád si pamatuju, jak jsme se s babičkou chodily dívat na tramvajky do depa....telefon.... znervózňuje mi to, ať už nezvoní, prosííííím...

zase to byly dlouhé věty a v kapse mám napsáno.... v podstatě je to úkol, který jsem si vyžádala, abych mola zase o krok dál.... je to jen 10 věcí, které zvládám/umím.... trvalo mi to dlouho... v pondělí to mám předat panu doktorovi, tak jsem zvědavá, co na to řekne :)

konec hlášení...