Je zlo dobré?

Je v každém dobrém skutku (světle) něco špatného (temného)? Dám-li například drobné bezdomovci, tak sám sebe „okradu“ o ty drobné. A jak si mohu být jistý, že tomu bezdomovci těch mých 20 korun pomůže, že jsem tedy učinil dobrý skutek? Co když to urazí zbytek jeho důstojnosti? Pokládat podobné otázky bychom mohli dál a dál – to bychom se pak nakonec dostali k teodiceji a to by vydalo na další článek.

Myslím, že princip Jin a Jang naprosto vystihuje fungování světa. Musí existovat dobro, aby existovalo zlo a naopak. Obě veličiny, síly se navzájem podporují. Pokud by všichni lidé byli spravedliví, nebylo by třeba soudů, policie, věznic atd. To by ale způsobilo obrovský nárůst nezaměstnanosti. O práci by přišly nejen milióny policistů, vojáků, ale například i novinářů. Vždyť o čem by se pak psalo, kdyby nebylo atentátů a vražd a korupčních skandálů? Celý zpravodajský průmysl je vlastně založen na zlu. Dobré zprávy už téměř nikoho nenadchnou, majorita lační po zlu – po utrpení druhých. Čili bez existence zla naše společnost nemůže existovat. Bez zla bychom byli jiní.

Zlo je tedy prospěšné a nezbytné. Ale pouze v malém množství. Platí zde rčení: všeho moc škodí. Pokud nešťastnou náhodou přejedu kočku a ona zemře, tak je to zlé, ale její majitel si může z útulku vzít novou. A zachrání tedy kočku z útulku – zlo tedy nakonec vedlo k dobru. Pokud se ale stanu „kočkofobem“ a vyhubím všechny kočky, tak to k ničemu dobrému nepovede. Nejenže krachnou firmy zabývající se výrobou kočičího žrádla, ale mohu také narušit přirozenou stabilitu přírody. Mohou se přemnožit myši a ty pak mohou terorizovat lidstvo tím, že nám budou žrát naše zásoby brambor ve sklepě.

Malé zlo tedy vede k dobru, ale velké zlo vede ke zlu. V určitém bodě se to prostě zlomí a už zlo bude plodit zlo. A je jenom na vás, jestli jste schopni rozpoznat tuto tenkou hranici.