Smrtelné zranění

Pokud pojedete přes nevelké město jménem Polička, vzpomeňte se mnou na Petra S, Je zde pohřben na hřbitově. Bude to již 16 let co se zabil při terénních závodech motocyklů. Má, vlastně měl tátu. Přesněji jeho táta měl syna Petra.

Asi jsem měl psát od začátku. Pěkně sentimentální příběh o rytířích na motorkách. Jeden z nich se prostě při závodění smrtelně zraní. Teď nechci, aby to vypadalo, že motorkáře neuznávám. Sám se mezi ně počítám. Prostě jsem vás nechtěl napínat. Proč máme v sobě takový literární sadismus a čtení o smrti nás vzrušuje? Smrt jde dobře na prodej. V novinách musí být denně alespoň pár mrtvých z Asie. Tak i mně prosím odpusťte, že zase píšu o smrti.

Petr S měl také sestru. Ano tu co s ní spí mladý Tony. Vlastně asi spal. Na tom by nebylo nic divného, mladý Tony spal s každou.

Rok po smrti Petra S se v poličce jede Memoriál Petra S. Závod krajského přeboru. Zdánlivě stejný jako každý jiný. Žijeme v komunistickém státě, proto sedláme konstrukčně zastaralé motorky. Všichni věříme iluzi, že vyhrajeme. V polední přestávce po tréninku, jde pár lidí položit kytici na hrob Petra S a poklonit se jeho památce. Atmosféra závodu je proto hustší.

Závody se tenkrát jezdily na dvě rozjížďky. Ani nevím jestli jsem dokončil obě. S určitostí vím, že mezi tréninky svařujeme autogenem rám. Na tehdejších motorkách každou chvíli něco upadlo. Bylo to takové zrcadlo upadajícího průmyslu a režimu, které jej řídil. je to zvláštní i do takových činností se vtírala politika.

Přesně si vybavuji, že závod vyhrává mladý Tony. Ceny Memoriálu, pak předává sestra Petra S. Všichni brečí.