Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jarní zrzce

11. 04. 2016

544

Autor

Molten

Bylo jaro a svítilo slunce. Na lavičce, která se otáčela, se pomalu nic neodehrávalo. Jen má jizva na paži konečně našla svůj smysl. A zrzka jí se zavřenýma očima hladila :-)

Věje tu vítr, ovívá tváře,
dnes nikdo neví, co přinese.
Slunce má oči velkého žháře,
a kreslí Ti v okně mé depeše.

Píšu je sám, ukájen vodou,
co chladí horkou mou hlavu,
utíkám psaním před nicotou,
a zapomínám na únavu.

Bůh z výšky, na mě se dívá,
možná tak trochu s pousmáním,
já koukám na něj, bez studu zpívám,
nad čím já hlavu svou přávě teď skláním.

V poledne rozhoupal zvoník své zvony,
mě náhle a pomalu tajil se dech,
vítr ohýbal zelené stromy
a zastavil se na suchých mých rtech.

Ta slova, jen sluncem čtená,
když vítr zahladil stopy těch slov,
slova vyřčena a vypuštěná,
nalezla svůj ve větru hrob.

4 názory

careful

12. 04. 2016

Dát tip

..no, když vidím ty komentáře tak mě napadá, chudák autor...ten se toho dověděl:D

...za mě to zní tak nějak růžovonaivně a užvaněně... rýmy jsou často gramatické...taky bych vypustila plevelná slova typu svou, ta... pochválila bych slunce s očima žháře... víc ti k tomu neporadím...

Radovan Skromný - Tvořivý