Rychlé šípy ve Stínadlech - hrozný boj Losny a Mažňáka

V kostele Svatého Jakuba zasedala vontská rada. Hoši z klubu Rychlých šípů byli jako vždy schovaní vzadu u zabedněných dveří, a bedlivě sledovali všechno, co se bude dít. Červenáček se příšerně bál, a tak ho Rychlonožka musel neustále konejšit a držet za ruku. Asi po deseti minutách do hlavní lodi kostela přikráčela Vontská rada, samí pohlední starší chlapci v kožených bundách s kovovými doplňky. Nejstarší z chlapců, velký Vont, řekl: "Žlutá je barva naše!"

Ostatní přítomní Vontové mu odpověděli: "Neprozraďme to, co víme!"

A pak všichni, včetně Velké Vonta dodali: "Mlčenlivost chrání nás!"

Pak se všichni posadili na svá místa a Velký Vont spustil: "Vítám vás na třístém padesátém zasedání Vontské rady. Asi všichni dobře víte, proč jsme se dnes sešli v takovém počtu. Čeká nás první z testů aspirantů na Velké vonství. Nemá ceny celou věc zdržovat. Prosím, aby dotyční předstoupili!"

Ze dvou oddělených hloučů chlapců se oddělili dva silní a vysocí hoši, které už hoši z Rychlých Šípů znali. Losna a Mažňák. Losna byl atletické postavy, pod přilnavým nátělníkem se rýsovalo mladé šlachovité tělo plné sil. Mažňák byl zavalitý a připomínal zamračeného medvěda.

Velký vont tlesknul a zvolal: "Nechť započne boj!"

Mažňák se okamžitě vrhl na Losnu a srazil ho na jednu z žíněnek. Losna se však jen tak snadno nenechal. Rozmáchl se a uštědřil hrubému Mažňákovi takový políček, až to mlasklo. Mažňák, který něco takového nečekal, zaúpěl bolestí, na moment odskočil, ale hned se zase hotovil k boji. Jeho krátkého zmatení však Losna dokázal dokonale využít. Vymrštil se na nohy a zaujal obrannou pózu.

Rozběsněný Mažňák však znovu přešel do útoku a začal na Losnu útočit pěstmi tak, jak ho to po nocích naučil ve sklepě jeho bezcitný otec, vrah Jana Tleskače. Losna byl sice urostlý a silný, ale se svou gentlemanskou povahou nevěděl, jak nějakým férovým způsobem Mažňákův tvrdý a nepřestávající útok přerušit.

"Jak tohle dopadne!" zašeptal nervózně Jarka Metelka.

Losnovi rychle docházely síly. Jedna rána, druhá rána, třetí rána, pak byla obrana prolomena. Poslední rána dopadla na Losnovu bradu. Bum! Nebohý Losna se zhroutil na žíněnku tváří dolů.

Jenže toto ještě neměl být konec. Mažňák se k ležícímu Losnovi sklonil, uchopil kapsy jeho plátěných kalhot, zabral a rozthl je. Všichni přítomní spatřili, že Losna nemá spodní prádlo!

Rychlonožka vydechl. "U všech plantážníků, co to má znamenat?" Nikdo z hochů Rychlých šípů však nevěděl.

Poté Mažňák vyňal ze svých kalhot přirození a začal si jej mnout, až se zvětšilo a nabylo rozměrů přibližně známé kapesní svítilny My day. Následně kdosi z hloučku Mažňákovců kopl svému vůdci po podlaze plechovku se zámečnickou vazelínou. Mažňák jí potřel zadnici svého poraženého soka, pak na něj nalehl a vsunul mu do análního otvoru svůj rozměrný úd.

Náhlá prudká bolest probrala Losnu z mrákot. Ubožák strašlivě zakřičel, jeho výkřik několikrát zopakovala ozvěna kostela Svatého Jakuba. Pokusil se zpod zavalitého Mažňáka vyprostit, ale bylo to marné. Hromotluk bezcitně a s funěním přirážel do Losnova análního otvoru, jeho přírazy byly čím dál rychlejší.

Rychlé šípy nechápaly, co se to děje! Nikdy něco tak hrozného neviděly. Zasáhnout však bylo naprosto nemožné, v kostele byla taková přesila Vontů, že by proti nim neměly sebemenší šanci! Vontové samotní však byli zřejmě na takovéto hrozné věci zvyklí, protože nikdo z nich nic nedělal, všichni se jen mlčky dívali na to hrozné divadlo.

Náhle Mažňák ustal v pohybu a několikrát zvířecky zafuněl. Poté vsal, vysunul z Losny svůj pohlavní úd, a Rychlé šípy uviděly, že ten je nyní obalený něčím hnědým a odkapává z něj cosi bílého. Mažňák utrhl kus látky z losnova nátělníku, úd si do něj otřel a pohlédl do očí Velkého Vonta.

"Vítězem silové zkoušky se stává Mažňák!" Vykřikl slavostně Velký Vont, načež všichni Mažňákovci propukli v jásot. Ze ztrápeného hloučku přívrženců Losny se oddělili dva smutní chlapci s nosítky, naložili do nich svého zbědovaného vůdce, a odebrali se s ním pryč.

Hoši z klubu Rychlých Šípů byli naprosto šokováni. Bylo to poprvé v životě, co se stali svědky něčeho takového. Netušili, co se to vlastně stalo, snad jen Červenáček věděl. Ten jediný nebyl šokován. Cítil, jako kdyby měl v břiše motýlky, a navíc ho něco velice mocně tlačilo dole v kalhotách.

Konec 1. části

Autorova poznámka: Všechny osoby, které v příběhu vystupují, jsou starší osmnácti let.