Rychlé šípy ve Stínadlech - Odhaleni!

Když byl Losna odnešen na nosítkách, Vontská rada se rozešla, a v kostele Svatého Jakuba zůstali pouze příznivci hrubého Mažňáka. Chlapci z Rychlých Šípů stále setrvávali ve své skrýši u zabedněných vrat kostela. Ačkoliv to byli do jednoho velmi statečné chlapci, nyní se báli, neboť věděli, že s Mažňákovci si není radno zahrávat. Navíc byli svědky hrozné věci, jakou ještě nikdy v životě nikdo z nich neviděl a marně přemýšleli, co to hrozné divadlo vlastně mělo znamenat.

Náhle se ale stalo něco, co nikdo nečekal! Jarka Metelka, který se jako vzorný hoch kryl tak, že tiskl tvář k podlaze a rukama si kryl temeno hlavy, vdechl do nosu trochu zatuchlého kostelního prachu. Začalo ho strašlivě svrbit chřípí a než mohl něco udělat, kýchl si!

V tu ránu kolem hochů z Rychlých Šípů stáli všichni Mažňákovci a svítili jim do očí kapesními svítilnami.

"Jsou to vyzvědači!" Vykřikl vysoký kostnatný Vont ve špinavé rádiovce. "Určitě jsou to ti Druhostraníci, o kterých se říká, že se vydávají za nás Vonty, vynášejí ze Stínadel tajné informace a píší o nich v tom svém Tamtamu."

Nad stále ještě ležícími Šípy stanul sám hromotlucký Mažňák. "Slyšel jsem už o těch darebácích," zabručel poněkud triumfálně, neboť si uvědomoval, že těch pět hochů nemá proti jeho početné partě sebemenší šanci. "Tak jsme to nakonec my, komu se je podařilo zajmout."

"Co s nimi provedeme?" zajímal se Vont v rádiovce.

"Zaslouží velký trest. Tak velký, že si už nikdo z Druhostraníků nedovolí přijít k nám do Stínadel na výzvědnou výpravu! Svlékněte je do naha!"

Mažňákovi Vontové se na Rychlé Šípy sesypali jako mravenci na kostku cukru. Nejvíce s nimi zápasil Rychlonožka. Kopal, kousal a škrábal, ale bylo to marné. Ostatní chlapci klubu věděli, že nemá smysl se bránit a tak jen důstojně stáli a nechali si zabavit oblečení. Nejdůstojněji se choval Mirek Dušín, který se sám dobrovolně vysvlékl a oblečení vzorně složil do komínků, čímž na Mažňákovce udělal veliký dojem.

Když byli hoši zbaveni oblečení, v Mažňákově ruce se objevilo klubko konopného provázku. Vontové z něj nejprve kapesími noži nařezali pět kratších kusů, s nimiž Rychlým šípům svázali ruce za zády. Zbytek provázku protáhli chlapcům mezi stehny a důkladně jím podvázali jejich šourky. Chlapci k sobě takto byli pevně spoutáni, a nebylo možné, aby někdo z nich uprchl. Červenáček, který byl až úplně na konc řetězce, naříkal a volal maminku, takže se za něj všichni ostatí členové klubu Rychlé šípy moc styděli.

"A co teď, budoucí Velký Vonte?" Zeptal se vysoký Vont s rádiovkou Mažňáka.

"Teď je zavedeme do naší tajné klubovny. Ale cestou je pěkně proženeme!"

Vontové si odepli opasky a začali Rychlé Šípy šlehat přes zadky a stehna. Chlapci sykali bolestí, ale neměli možnost ranám se bránit. Vontové je vyhnali z kostela na ulici a šleháním a ranami pěstí je nutili do běhu. Jakmile se někdo z Šípů příliš odchýlil z řetězce, smyčka, která obepínala jeho šourek, se stáhla a způsobila mu mučivou bolest. Když na jednom nároží Jarka Metelka klopýtl a upadl na zem, strhl s sebou všechny chlapce, a ulici na okamžik rozezněl bolestný oktet pěti týraných nebožáků. Samotný Mažňák šel triumfálně vedle svého úlovku a každou chvíli některému z hochů bolestivě zakroutil bradavkou.

Hrozné procesí se pomalu přesunulo k oprýskané ohradě s železnými vraty...

Pokračování příště.

Poznámka autora: Všechny postavy jsou starší osmnácti let