Ve snu

Kvůli zjištění slabin záhadné mlhy je Thomas nejprve sám a poté i se svými přáteli mocným čarodějem vyslán do umělého snu, v němž má zjistit vše potřebné.

Ukázka z mé momentálně rozpracované knihy Hračka

---

Nebolelo to, naopak to docela příjemně šimralo. Thomas jednou mrkl, dvakrát a hlava mu klesla, jako by usnul. Denis zatajil dech, ačkoli věděl, že mu to nemůže ublížit.

     "Takže jste ho poslal přímo do středu té mlhy?" vyslovil nahlas myšák své obavy.

     "Ale jen ve snu," hájil se mistr, "nemůže se mu nic stát," uklidňoval jej Arnoik.

 

     Přísahal by, že jeho vědomí doslova vystřelilo temenem hlavy a ocitlo se zde. Thomas se díval kolem sebe. Nebylo tu nic. Nic, než černočerná tma a na zemi čtvercová síť šedivé barvy, jež na černé podlaze vcelku vynikala. Nestačil se ani ohlédnout na druhou stranu a zavolat, když už zase cítil, jak je jeho duše opět někam tažena.

 

     Otevřel oči a byl v laboratoři. Popsal to, co viděl mistrovi, avšak ten jen nespokojeně kroutil hlavou a říkal, že tohle se stát nemělo. Postarší čaroděj znovu, tentokrát jinak nastavoval zařízení a znovu poslal chlapce do říše snů. A Thomas se několikrát objevil na tom samém místě. Zoufalý Arnoik se zápalem už dlouhou dobu něco dělal na zařízení společně s Agnoikem. Chlapci se mezitím bavili s von Guttenhorfem o místní džungli.

     Prý je to nejdivočejší místo na světě a žije v ní nesčetně nejrůznějších tvorů a stvoření všech možných ras a druhů. Když však Jarin popisoval podivné plazy, přerušil jej Agnoik zdvořilým odkašláním. Okamžitě měl pozornost všech.

     "Můžeme?" bylo jediné, co řekl.

     Thomas pokýval hlavou, která mu vzápětí znovu klesla na hruď.

 

     Opět se nějak podivně přemístil. Tentokrát ale jinam, na zemi zde byly malé černé oblázky a kolem byla černočerná tma prosycená šedobílou mlhou, která jako by v obláčcích prolétávala kolem. Tentokrát se skutečně bál.

     Nasucho polkl a udělal několik kroků dopředu. Chtělo se mu křičet, malé srdíčko mu běželo jako o závod.

     To ticho!

     Jediné, co bylo slyšet, byly jeho kroky a proto se téměř nehýbal. Znehybněl hrůzou ze svého vlastního pohybu. Nyní si však přišel, jako by jej skutečně popadla samotná smrt. Tak jej zamrazilo a vyděsilo, že slyšel něčí hlasitý dech.

     Pomalu otáčel hlavou a netrvalo dlouho, než uviděl obrovské nozdry. Obrovitá černá tlama. Vypadala jako dračí, ale byla to jen obrovská tlama s množstvím velikých a naprosto bílých zubů, které z ní čouhaly nahoru i dolu i když byla zavřená.

     Neviděl stále nic jiného než ta největší ústa co kdy spatřil, jak se pomalu otevřela a řady ostrých zubů se posunuly o kus blíže k němu.

     Vyjekl.

 

     Čarodějové očividně slavili triumf, jelikož se na sebe hrdě dívali, že je chlapec v bezvědomí tak dlouho. Povznesená nálada se přenesla i na další dva přítomné.

     Thomas se přeci jen po nějaké době vzbudil. Byl celý upocený a vyděšený, ale dokázal vcelku srozumitelně promluvit: "Viděl jsem tam mlhu a pak takovou dračí tlamu, celou strašně moc černou," trochu se rozklepal a rozhlédl se kolem, "a ta mi pak řekla, že tu nemám nic co dělat a pak jsem se znovu octl tady."

     Přítomní se po sobě nervózně rozhlédli, jen oba Keoe uznale pokývali hlavou.

     "Povedlo se to," začal mladší z nich, "skutečně jsi se dostal až do srdce toho, čemu zatím říkáme Tma, ale jednou pro to vymyslíme lepší název," vysvětloval jim Agnoik.

      "Myslíme si, že je to něco jako živý tvor a nebo to možná někdo řídí, zkrátka, že to dokáže přemýšlet a nějak se to chová..." pokračoval nejistě mistr a sledoval, jak jej ostatní přítomní kromě jeho učně sledují a zda mu rozumí, "...a abychom proti tomu dokázali účinně bojovat, musíme zjistit, jak se to v určitých situacích zachová."

     Thomas absolutně netušil, kam tím starý mistr míří, avšak musel přiznat, že jej ta tlama a ten tvor, kterého neviděl, nejen vyděsil, ale také ohromil a svým způsobem i uchvátil. Možná že by se rád vydal do onoho snu znovu a tentokrát by jej lépe prozkoumal. Ze zamyšlení je vytrhla až další Arnoikova slova: "A proto bychom vás tam rádi poslali všechny, abychom zjistili reakci toho záhadného tvora, jenž to má všechno na svědomí."

     Rozhostilo se ticho.

     "Já jsem pro," řekl trochu nejistě Thomas, který si neuvědomoval nebezpečí, které jim všem hrozilo. Jen koutkem oka zahlédl, jak Jarin zavrtěl hlavou a jakoby zaklel, než také souhlasil.

     Nakonec šli všichni kromě starého mistra. Posedali si do kroužku vedle sebe, přesně jako seděl Tom, každý z nich dostal do ruky malou stříbrnou kouli, ze které jako by vycházel jakýsi světelný provazec, jenž se podivně svíjel ve vzduchu a po chvíli se všechny spojily ve středu.

     Arnoik již rychle něco nastavoval na přístroji a po chvíli od něj vzhlédl k jeho společníkům. Povzbudivě se na ně usmál a zeptal se, zda jsou připraveni. Několik okamžiků nato všem kromě starého čaroděje klesla hlava na hruď.

 

---

Nezapomeňte zanechat komentář

Líbí se Vám příběh o Thomasovi? Zjistěte více

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz

---