Lid versus Já

Věnováno všem starým pneumatikám s nově navulkanizovaným běhounem.

Navštívil jsem místa kde se Kristova duše vzdouvá z nebeské klenby

jako noční múzy $ blýskající se ve světle baru

kde bitevní vřava je udusaná kopyty hostů

do prachu historie nebo smetena pod stůl –

tam vytyčíme hranice kontinentů

(na planetě Nového Světa) kde se proplétají kořeny mysticismu

s neholenýma nohama servírek –

Příčně stoupající pohled (chvíli setrvá na jednom místě) na keřovité stěny

Čím hlouběji jdu do lesa, mám pocit že

jde o cestu k nebesům?

Svět se zastavil na panáka - na stojáka - a přímo ho obrací

každým lokem vstupuje do minulosti

předků, zadků, toalet a úklidových místnůstek

kde se navzájem protínají všechny paralely a polarity

Cítím se šťastný...

Celý vesmír se pro mne shlukl do pár drobáků

kterými odjakživa byl 

 

Včera se mi zdálo o svatém Petru a Ježíši...

Petr povídá „Chtějí obrátit matku Zemi

vzhůru nohama a podívat se na její kundu!“

Ježíš kontruje „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“

Petr: „Skutečně se známe?“

Ježíš: „Svatý boty a upřímný stezky!“

Petr: „Na horských masivech zmastíme se po pivech.“

Ježíš: „Cuba Libre.“

 

a odmlčeli se...

---