Bože

Když na jaře pláčou stromy
slzy bílých malých květů
tráva k nebi ruce lomí
pírka slov jsou v ptačím letu.

Listí raší z konců větví 
čas hrob v pole právě mění
a my hněvem jsme tu mrtví
myšlenkami poranění .

To obzorem běží koně
černí jako čísi duše
seno stínů do Katyně
vezou večer tolik tiše.

Hvězdy svítí za půlnocí  
jako tenkrát v Osvětimi
kdes byl Bože oné noci 
když přišili dětem viny?

Nemusí se bát víc smrti
kdo svůj život za můj dal
jeho světlem já tmě platím
ve mně žije tady dál.

Však když právě kvetou stromy
pláču za nás ach můj žal
a propadá do koruny 
pohled můj zas ke hvězdám.