já mám, ty máš, on nemá...

Být „někým“ v naší společnosti znamená „mít něco“. Mít práci, peníze, talent, dobré známky. Je to jakýsi nejlepší ukazatel lidské cennosti. Nemáš práci? Jsi bezcenný. Jednoduchá rovnice, kterou se řídí celá společnost. Přece neexistuje lepší měřítko, nějaký ceník člověka. Proto je naše metoda „mít, nemít“ ta nejefektivnější na světě.

Celá řada lidí se potom díky tomuto systému cítí nadmíru spokojeně, neboť věta „Ne všichni se mají tak, jako já. Jsou na tom i hůř,“ je slast pro lidskou duši. Mít něco navrch, co ten druhý nemá, je přece perfektní nástroj manipulace, neboť máte právě vy to pomyslné žezlo moci. Jedním z představitelů tohoto myšlení jsou právě bulváry. Jakmile si člověk přečte nadpis článku, kde se píše o nějakých trablech v ráji nějaké celebrity, hned má chuť článek si zakoupit a cítit se líp. Umožňuje mu to „vypěstovat si“ sebevědomí.

Lidé samotní hodnotí samy sebe pomocí srovnáním s ostatními. Jakmile člověk získá nějaké hodnocení, které je objektivně nadprůměrné, cítí se dobře jen do chvíle, kdy zjistí, že někdo je na tom ještě líp. Začne pochybovat sám o sobě a o svých schopnostech. „Mohl jsem pro to dělat víc?“ nebo „Měli jsme stejné podmínky, ale ona byla lepší. Znamená to, že já nejsem tak chytrý?“ Neustálé porovnávání v negativní míře může potom vést k nedostatku nebo k úplnému zániku našeho sebevědomí či sebedůvěry.

Z celého článku nyní vyplývá, že by člověk měl být sám sebou a nehledět si ostatních. Jenže ani to není ten ideální stav. Úplně se stranit lidí nelze, a pokud ano, není to ku prospěchu věci. Do jisté míry je to způsob zpětné vazby, která nám může v malé míře prozradit, kde nastala chyba či zda byl úkol úspěšně vyřešen. Z dalšího hlediska to může být podnět přirozené motivace. „Být lepším, neboť na to mám, stejně jako on.“ V opačném případě se může člověk snažit nepřízeň osudu zlomit svou vlastní vůlí a pílí.

„Buď jiný, vystup z davu.“ Krásná věta, kterou slyšíme v kdejakém sloganu. Ale řídit se podle ní je vlastně špatně. Být jiný znamená nemít to, co mají ostatní. Což společnost nechce, protože vy potom máte nežádoucí názory na systém „mít, nemít“ a tím podkopáváte autoritu celé společnosti. Na druhou stranu jste neustále vyzýváni takovými lidmi být. Taková drobná kosmetická úprava systému může lidem s mocí dát důkaz svobody člověka „být kým chci“, aniž by to bylo ve skutečnosti vítáno s otevřenou náručí.

Zpráva společnosti tedy zní jasně. „Buď sám sebou, ale měj, co chceme my.“