Ranyt: Proměna; Část XIV.

Čtrnáctá část ponuré fantasy o elfovi Ranytovi.

Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

Panovník musel své záměry prozatím tajit. Brzy již však bude mít ve své moci takovou armádu, s jakou si podmaní všechny okolní země. Celý koloběh událostí musí začít v Ulanu. Taler vešel do svých soukromých komnat. Jediného místa, kde měl soukromí a nebyly zde žádné příliš zvědavé uši. Ať ve službách Straie, tak ani elfům moc nevěřil, ačkoli oficiálně uzavřeli spojenectví.

Ze stínu v rohu vystoupila postava. Byla zahalená v kápi, jen když na okamžik příliš zvedla hlavu, záblesk světla prozradil, k jaké rasy tato bytost patří. Skřet. Byl o několik stop menší než král, ale dostatečně mazaný. Informátor.

„Jak pokračuje náš obchod, milý Stowe?“ začal bez okolků panovník.

„Velmi, velmi dobře,“ ujišťovala ho podlá bytost slizkým tónem. „Konfliktbdue moci vrzy vypuknout." Poslední větu skřet vyslovil sladce, jako by se nemohl dočkat.

„To rád slyším, jaký je časový horizont?“ pokračoval král.

„Tři měsíce, déle to nebude,“ odvětil rychle a chladně Stow.

„Dobře, teď zmiz!“ odehnal ho Taler. Postavu v kápi zahalila fialová záře, bez dalšího slova zmizela.

Této rase se nedalo věřit. Už jen proto, že její příslušník prodal jedinou zemi, kterou kdy jeho druh měl, za pár zlatých. Ulan nebude mít sílu bránit se takovému útoku, přemýšlel. Požádají ho o pomoc. A když už bude mít své vojáky na jejich území, tamější král může padnout na bojišti... Nešťastnou náhodou. Zatímco si budou místní šlechtici hledat nového panovníka, on dosadí na trůn svou dokonale připravenou loutku. A pak bude Ulan jeho.

A co bylo hlavní – s pomocí elfů bude mít sílu vzít si i Ga'Bair s jeho neskutečným bohatstvím uloženým v zemi. Nechápal, že bestie, které tam žijí, netuší nic o ložiskách železa, zlata, drahých kamenů a dalších cenných materiálů. Doslova šlapaly po svém bohatství.

Další věc, která mu hrála do karet, byla, že skřeti, orkové, trolové, ti všichni měli širokou škálu využití. Jako dobří vojáci, a stejně tak na práci v dolech. Jen si je bude muset ochočit, však oni se poddají. A rádi.

Ozvalo se zaklepání na dveře. „Dále,“ zvolal. Do komnaty vešel sluha.

„Paní Wiana a generál Onyx žádají o slyšení, vaše Veličenstvo,“ informoval vládce. Taler hlasitě povzdechl: „Ať počkají v audienční síni, za pár chvil přijdu.“

Zaklapnutí dveří bylo signálem, aby se dal do pohybu. Ze zásuvky stolu vytáhl mapu kontinentu, kterou si prohlédl. Díval se na Ulan a Ga'Bair – tato území budou brzy jeho. Odhodil mapu na stůl a odešel na slyšení s velvyslankyní a velitelem svých vojsk.

Vešel do síně jako neohrožený panovník. Rázně a sebejistě. Poklony od poddaných jako by neviděl. „Tak k věci,“ řekl ostře generálovi, „jak pokračuje dobývání Průsmyku?“

„Brzy bude opět v naší moci. Nyní se již čistí od posledních banditů. V Bílých horách jsme však potkali i trpaslíky, kteří tam dolovali. Bohužel jsme narazili i na orky a skřety, můj pane. A Ulan se s nimi dokonce dostává do otevřeného sporu,“ pronesl Onyx zachmuřeně.

„Můj pane,“ vložila se do hovoru elfka. Král na ni upřel pohled. „Ulan již vyslal posla jak do Arfarie, tak k nám, do lesní říše. Prosil o pomoc v případě války. My jej podpoříme,“ dokončila Wiana.

„A jak to, že jsem s žádným poslem ještě nejednal?!“ obořil se na ni vládce.

„Je právě zde...“ řekla pokorným hlasem vyslankyně.

Z pohovky se zvedl nevelký mužík, kterého si mezi ostatními rádci ani nevšiml. Vyslanec se uctivě představil, požádal o pomoc krále Talera. Ten ochotně souhlasil. Vše mu vycházelo přesně tak, jak chtěl.

Jako další byla na programu dohoda ohledně ražby nových mincí. V síni nyní dostali slovo všichni raziči mincí, bankéři a zlatníci, dokonce zde byl i důlní mistr. Nové mince byly potřeba, to skutku ano, ale nemuseli kvůli tomu snad dělat takový hluk, stěžoval si v duchu monarcha.

Se zaujetím sledoval, jak se okolo malého stolu krčilo několik postav, které o něčem vzrušeně debatovaly. Pak rána; to do stolu praštil pěstí důlní mistr a začal křičet. Král nevěděl proč, neměl prostě sílu nebo spíše chuť je vnímat.

Chápal, že reforma je potřebná, ale měnu potřebují pro udržení obchodních vztahů. Nechápal, proč se museli tolik dohadovat, prostě se vyrazí nové peníze. Stejně neměl v plánu něco ve finančním systému měnit, takhle to funguje, nemá důvod ke změnám. Pouze k revitalizaci měny.

Unavovala ho snaha všech získat svůj díl. Všichni, jeho rádcové, vyslanci, veškerý okruh lidí, s nimiž se stýkal, se pokoušeli na něm přiživit. Ne, nikomu z nich nikdy nic nedá. Neměli ani tušení o plánech a hrách, které rozehrával. Ano, bylo to poněkud nebezpečné, ale vždy měl záložní plány. I nyní. Potřeboval se obklopit lepšími lidmi.

Mrzelo ho, že musí hrát nečistě, avšak byl si jistý, že kdyby komukoli řekl o svých plánech, už by tu dalšího rána nebyl. Na Ga'Bair totiž v minulosti bylo podniknuto již několik útoků, ty bestie si vždy svou půdu ubránily. Nyní však poznají sílu několika spojených armád. Další bod k dobru byl, že mu jeho informátor slíbil odsunutí hlavní části hrůzných vojsk z hranic, takže Taler bude mít se svými vojáky volný průchod.

Ean, jeden z jeho dvorních rádců, možná něco tuší. Přeci jen je pravda, že nemohl rozjíždět mezinárodní politiku bez povšimnutí, ale riskovat, že rádce jeho plán zhatí, nepřicházelo v úvahu.

Blížil se večer, jeho nasazený člověk – skřet, se mu měl hlásit. Stow nikdy neříkal přesný čas. Hlásil se odpoledne a večer. Byla to podivuhodná bytost. Jako každý skřet byl i on jen prospěchář a pokoušel se ze všeho vytřískat co nejvíce peněz. Zatím se mu to docela dařilo, musel se umět slušně otáčet. Tuto schopnost mu král přiznal již dávno.

Malá, v kápi zahalená postavička se někde ukázala, jen když sama chtěla. Prohnaný tvor spolupracoval i s dalšími bytostmi, což Taler samozřejmě netušil. O některých tvorech, pro které Stow pracoval, neměl ani tušení, že existují. Přeci jen nebyl tak mocný, jak si myslel.

Pohrával si s kusem kašmírové látky, který našel přehozený přes opěradlo židle v královských komnatách. Zřejmě ho tu sluha zapomněl... Rudý čtvercový útržek hedvábí paradoxně panovníkovi nepřipomínal bohatství a přepych, spíše rudou barvu krve. Pevně jej sevřel v dlani, cítil jemný dotyk hebkého materiálu.

Červená látka klesla k zemi. Měl hlad a nyní měla začít večerní hostina. Opustil svůj pokoj a vydal se do jídelny.

Od zdi se odtrhl stín závěsu. Skřet jemně posunul kus kašmíru nohou. A se zalíbením na něj pohlédl, připomínal mu vše, po čem kdy toužil. Začal na stole prohlížet písemnosti. Dlouhými nehty téměř láskyplně přejel po pergamenu popsaném černým písmem. To bylo ono, vytáhl ze záhybů pláště vlastní pomačkaný pergamen. Brkem opsal zprávu a pak vše vrátil do původního stavu. Když si byl jistý, že nikdo nic nepozná, opět splynul se stínem.

Po dlouhé chvíli do komnat vešel král. Nevšiml si vůbec ničeho. Nedlouho na to prostorem prolétl fialový záblesk.

Stow stál na svém obvyklém místě v rohu.

„Buď pozdraven, můj pane,“ pronesl sarkasticky.

„Nech těch úlisností, co je nového?“ pokáral jej vládce. Většina schůzek se skřetem mu přišla naprosto zbytečná. Chtěl mít ale svého zvěda, obzvlášť takového, neustále pod kontrolou. Museli se tedy vídat denně, radši dvakrát.

„V případě konfliktu s Ga'Bairem se na vaši stranu postaví i trpaslíci,“ odvětil skřet.

To královi stačilo, dal pokyn rukou, aby společník ihned zmizel. A tak se také stalo. Pokud má tedy ze dvou zdrojů informaci, že mu pomohou i obyvatelé Nebeských hor a měst pod nimi, mohl se na ně opravdu spolehnout, což ještě zlepšovalo situaci.

Musel toho však ještě hodně zajistit. Válka je vážná věc, nesmí se brát na lehkou váhu. Na jednu stranu bude mít pod svou mocí neskutečné bohatství, na stranu druhou neví, kdo je hlídá. Neměl však na vybranou. Pokud nic nebude dělat, Straie a Krua Arfarii brzy ekonomicky i vojensky přerostou.

Když však bude mít v rukou bohatství země, kterou se snažil získat, bude si moct ostatní království připoutat obchodem. Další věc, kterou se musí zabývat, je Průsmyk. Velmi důležitá obchodní stezka mezi částmi jeho země, ale je potřebná i k udržování vztahů s elfy. Jejich hvozd se totiž nachází na místě, kam vede cesta právě skrz skály.

Možná že to je troufalý plán, ale plánoval nyní úzký průchod ještě zvětšit a udělat z něj silnici, na kterou by se vešlo více lidí. Přeci jen je společnou částí veškerých cest, které spojují obě části Arfarie. V hlavě se mu rýsovala vize široké ulice lemované nejrůznějším zbožím, nad ní malá, však nedobytná pevnost, která bude držet nad celým místem ochrannou ruku a zajišťovat řádný zisk z daní králi.

Zbourá nynější hradby a postaví nové, mohutnější, s většími branami. Rekonstrukce je nutná i z jiného důvodu – pro případ války. Pokud povede válku, bude potřebovat velmi rychlé dodávky surovin. Trápila ho i možnost, že by je Straie s Kruou napadly, když povedou válku s Ga'Bairem. Těchto dvou sousedních zemí se již dlouho bál a nebyl by překvapen, kdyby mezi sebou měly spojenecké dohody.

Přivolal sluhu a nechal si od něj zavolat mistra trpaslíka z jejich horské vlasti. Doufal, že přijde během několika dnů.

---

Ranyt bude vycházet i tiskem! Více informací na http://ranyt.4fan.cz/ranyt-vychazi-tistene/

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi buď zde či u Vašeho oblíbeného knihkupce.

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu!

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz

---