představení

                                                                                                   verulinda

včera  tráva  padla pod kosou

a jak slunce opírá se do ní

hned   uvadá

omamně voní

a   touhy   vyvolává

 

máš   chuť   lehnout   si  do ní

a jen tak ležet

a  tu  vůni   nasávat   

 

přitom dívat se na nebe

jak pomalu se v šedobílých mracích obrazy  dokreslují

tvář  v jinou   se  během chvíle změní

a pomalu odplouvá do neznáma

a spolu s ní tvé oči chvíli plují

 

dnes víc  potok  šumí  a ptáci  vůbec  nekřičí jak jindy

svá těla ladně naklání k jedné

pak k druhé straně kadeřavé stromy

jak rozevláté hřívy roztančených koní

vedle v ohradě

když  řehtavými  zvuky   svádí od plujících mraků

moji  pozornost

 

sváteční   den   je   venku

 a  já  se  na  to  představení  v trávě

 dívám    bez   pozvánky

a  téměř   bez  dechu

---