Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ranyt: Proměna; Část XVI.

12. 06. 2016
0
0
351
Autor
Raillway

Šestnáctá část ponuré temné fantasy o Ranytovi.


Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

Ponurá temná místnost vytesaná hluboko v srdci hory. Pochodně kreslily na stěny děsivé stíny. Ve středu prostoru stál trůn, mohutný kamenný útvar zdobený lebkami válečníků a krvavými runami. Byla o něj opřena mohutná palice s vyrytými znaky. Topůrko svírala svalnatá ruka, jejíž zuřivý majitel, a zřejmě i vládce orků, jako první zareagoval.

Jeho poddaní se k němu připojili. Šest po zuby ozbrojených bojovníků obklíčilo Ranyta a Sairena. Elf začínal mít pochybnosti o tom, že vyjdou ven živí, panter vedle něj děsivě vrčel.

Půjč mi naposledy svou sílu! zvolal v duchu.

Chladná ruka mu sevřela srdce. Do jeho žil začala proudit prastará energie. Opět vnímal, opět mohl bojovat, opět žil. Na své nepřátele se jen zazubil. Ztratil se a ve vteřině zhmotnil za orkem se zahnutým obouručním mečem. Než mohl válečník jakkoli reagovat, Ranyt mu zabodl svou čepel hluboko do zad.

Vyškubl zbraň z rány. Zablokoval úder palcátu. V téže vteřině musel uskočit před náčelníkovou palicí následovanou další ránou palcátem.

Elf téměř protančil kolem prvního útočníka. V pohybu mu svým štíhlým mečem prořízl šlachy v podkolení. Zelenokožec padl na kolena neschopný vstát, natož chodit. Elf se však již musel bránit dalším ranám kladiva a hrubě kované sekery. Periferním viděním viděl blížícího se orka. Běžel zprava a napřahoval se k smrtelné ráně, kterou zubatou čepelí zasadí do elfího krku. Nepřítele, který se pokoušel zaútočit z boku Sairen srazil k zemi, tím získal pro svého společníka opět čas bránit se dvěma soupeřům.

Ranyt stál proti dvěma zeleným horám masa. Nekonečně dlouhá vteřina, kdy pohledem těkal ze sekyry na palici a zpět. Měřil si také jejich majitele. V té chvíli Ranyt opět zmizel a objevil se za sekyrníkem, kterému zabořil svou zbraň hluboko do krku,

Vládnoucí ork, který stál již sám, pozvedl své mohutné kladivo. Začalo zeleně zářit a vyšlehl z něj zelenkavý blesk přímo k elfovi. Zasáhl ho, ale jen se neškodně vstřebal.

„Se svou slabou magií proti mně nic nezmůžeš!“ vysmíval se Ranyt zoufalému obránci. „Řekni,“ pokračoval, „kde je Firo'en Poute?!“

„Kdo?“ nechápal ustupující válečník.

„Firo'en Poute!“ křičel elf zoufale, omámený božskou energií, zatímco stále zatlačoval orka ke stěně místnosti.

„To jméno jsem nikdy neslyšel,“ trval na svém ustupující náčelník.

Byl mu naprosto k ničemu, úplně mimo mísu. Nikdo toho jména tu není, vesničané mu jen lhali. Teprve teď mu to došlo. Celý popis si vymysleli, měl se držet jen rad svého boha, přeci jen to byl bůh, a ne bezvýznamný sedlák. A navíc spolu měli dohodu.

Už ho všechny ty hry omrzely. Přiskočil a několikrát zapíchl meč do břicha nepřítele, až se mu svalil k nohám. Díval se na veškerou tu spoušť a chtěl zmizet. Kdyby se jich zde zjevilo více, nemusel by zvítězit.

Někde tu musely být tajné dveře. Nebo otvor, cokoli, co by vedlo do chodby, která ústí někde venku. Každý panovník měl přeci ve svém trůnním sále takovou chodbu, nebo ne? Ranyt neměl podle čeho soudit, zatím u žádného jiného nikdy nebyl. Prozkoumával píď po pídi. Avšak nic nenašel, musel tedy sebe i pantera dostat ven tudy, kudy přišel.

Pomalu se otočil směrem, kterým sem vešel. Zhluboka se nadechl a vydal se na cestu. Doufal, že budou mít s panterem štěstí a na nikoho nenarazí, byl si ale téměř jistý, že je to marná naděje. Celkem rychle viděl zase stráže u východu z jeskyní. Sáhl pro své vrhací dýky. Zklidnil dech a zaměřil se na cíl.

Doslova se utápěl v žízni po krvi, ovládala ho jakási temnota. Všechno viděl ostře, nebyl pro něj žádný problém zamířit a vrhnout zbraň. Jako samozřejmost mu přišlo i to, že se oba zelení tvorové bez jediného hlesnutí zhroutili k zemi.

Opatrně vykoukl z ústí jeskyně. Nevěřil vlastním očím. Taková spoušť! Všude se válela mrtvá těla. Vesničané vzali zřejmě ještě hodně orků s sebou, než byli do jednoho pobiti. Teď už mezi mrtvolami pobíhali orkové, kteří je odklízeli, pohřbívali, případně pálili.

---

Ranyt bude vycházet i tiskem! Více informací na http://ranyt.4fan.cz/ranyt-vychazi-tistene/

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi buď zde či u Vašeho oblíbeného knihkupce.

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu!

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru