SKARABEUS

 

***SKARABEUS***

 

Černým závojem skryl kraj tvář,

    ve třpytu hvězd otvírá se snář,

                                      vzduch nasytí strach a zloba,

                                        na dveře klepe temná doba,

    jak otevřeš, dáš srdce na oltář.

***

        Bolest se marně tiší v snách,

             cítím své tělo na márách.

                             „Na hranici!“ Odkud tolik křiku?

                        „Nech mě jít!“ To děvče nemá kliku,

      potemněl sen, zaskřípal práh.

***

                                  Krutá je msta, se zlem se proplétá,

                                jsou šťastni, ti kol nichž jen prolétá,

                            zřím tmavý stín, na krovkách lesk,

                                nese krátký osud, zanechá stesk,

                              není radno spát, kde je zem prokletá.

***

             V plamenech se svíjí krev,

             Do skal se vryl lidský řev,

   Skarabeus, posel smrti

                                    je spatřen, kde se život čtvrtí,

    ač vichr zuří, nehne se korouhev…

 

---