Ranyt: Proměna; Část XXVII.

Pohled do duše posednuté temným bohem na pozadí fantasy příběhu.

Ranyt: Proměna je má prvotina, která nedávno vyšla pod hlavičkou nakladatelství Viking

---

Kreas již nechali daleko za sebou. Tři jezdci na koních se blížili k hvozdu. Lépe řečeno k tomu, co z něj zbylo. V první chvíli si nebyli jisti, zda se jen špatně neorientují v mapě, zmátlo je totiž, že z lesa nezbylo vůbec nic, až na několik ohořelých pahýlů stromů. Stáli před zemí pokrytou černým popelem. S otevřenou pusou přemýšleli, jaká síla, jaká moc tohle dokázala způsobit.

Cynar sesedl z bělouše. Několik posledních sáhů došel po normální louce k černé ploše. Klekl si na levé koleno, aby sáhl na půdu pod sebou. Na jeho prstech zůstalo malé smítko popela. Promnul je mezi palcem a ukazovákem, než je téměř pohrdavě setřel z ruky. Stále zahalen v hluboké kápi se otočil ke svým společníkům.

Pouze pohledem je požádal o chvilku strpení, než okolí důkladně prozkoumá. Od začátku zde cítil pozůstatky určité energie. Byla svým způsobem velice blízká té, kterou používal i on, ale spíše podstatou než jejím vnějšími projevy. Nechtěl nic uspěchat, utvořil si však už názor. Nechával své cítění, aby se rozplynulo po celé oblasti.

Velmi brzy našel, co hledal: nevelké zřídlo božské síly. Cizí, jiné než je ta jeho, to ano, ale podstatu měla stejnou. Byla to nadpřirozená moc, která by se na tomto místě vůbec nikdy neměla vyskytovat, proto nechápal, co zde dělá. Ještě znepokojivější bylo, že tu očividně ležela bez povšimnutí několik stovek, možná tisíc let. Nikdo ji ani nezaregistroval, až donedávna. Její zbytky byly patrné naprosto všude, v zemi, ve vzduchu i v prachu.

Netušil, kdo by ji mohl takhle vyvolat nebo použít, musí to však ihned nahlásit. Pronášel magickou formuli. Mezi dlaněmi mu začínalo svítit světlo. Když od sebe roztáhl ruce, měl v nich dva malé tvory z čistého světla. Tvarem těla připomínaly ptáky, neměly však určité obrysy. Zašeptal směrem k nim zprávu a hned na to je vypustil.

Jeden letěl přímo ke králi Talerovi, druhý pak zpět do Kreasu za arciknězem. Sám Cynar se vyhoupl do sedla koně a se společníky se znovu vydali na cestu. Mířili do průsmyku, jelikož věděli, že tam bude král. Čistý se chtěl se svým otcem vidět, protože by si s ním o těchto událostech promluvil raději osobně, než přes poštovní kouzlo.

Jeho tušení bylo více než znepokojivé. Pokud po zemi chodil někdo, kdo dokázal čerpat takovou moc, představoval pro celou společnost velikou hrozbu. K Průsmyku je čekalo ještě několik dní cesty. Ačkoli hnali svá zvířata, jak to nejrychleji šlo, přesto nebyla dostatečně rychlá; neodpovídala naléhavosti, s níž bylo třeba řešit objevené problémy. Nikdy se nechtěl montovat do cizích věcí, jakmile ale ucítil neskutečně obrovskou přítomnost něčeho, musel udělat náležité kroky.

Kéž by si mohl být svými domněnkami jistý! Tisíc myšlenek mu vířilo hlavou, představoval si nejrůznější možné scénáře událostí, jež se tu odehrály. Otočil se, aby si naposledy prohlédl paseku. Koně přitom utíkali, jak nejrychleji dovedli. Díky zvířatům zvládali cestu několikanásobně rychleji, než by to dokázali po svých.

Cynar byl již oficiálně vysvěcen na válečného kněze. Ve chvílích, kdy neměl co dělat, často přemýšlel nad svým životem. Na takto dlouhých cestách měl času obzvláště mnoho.

---

Ranyt bude vycházet i tiskem! Více informací na http://ranyt.4fan.cz/ranyt-vychazi-tistene/

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi buď zde či u Vašeho oblíbeného knihkupce.

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu!

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz

---