Pojistka

To si takhle Fanda s Pepou krátili dlouhou chvíli v práci. Zrovna dneska je měl starej pod dohledem tak se nemohli zašívat. Fanda včera procházel papíry a mimo jiné narazil na svoji životní pojistku co ho donutila žena podepsat když k nim tehdy přišel ten finanční poradce. 
"Tak ti to tak Pepiku pročítám a zjistil jsem, že kdybych si v práci zranil koleno, tak budu dostávat asi o dvě stovky denně víc peněz než když jsem tady."
Pepík nevěřícně kroutil hlavou, ale když mu Fanda vysvětlil jak taková pojistka funguje, Pepíkovi se začal rodit v hlavě plán. Oba pracovali pro údržbu železniční cesty už víc než dva roky a měli toho dost, takže když Pepik přišel s nápadem jak pomoct kamarádovi k penězům a odpočinku aspoň na půl roku, moc Fandu přesvědčovat nemusel. Byla to nakonec jednoduchá matematika. Jeden pracovní úraz a Fanda bude odpočívat doma u fotbalu s vychlazeným lahváčem v ruce, zatímco mu na účet bude chodit víc peněz, než kdyby se tady lopotil v tom vedru. A to Fandovi znělo jako sen, zvlášť když ještě dostane něco za trvalé následky. 
Jenže to není jen tak zlomit někomu koleno, to věděli oba. Koleno je totiž nejsložitější kloub v těle, ale málokdo ví, že to je taky nejsilnější kloub. Na stavbách už oba dělali víc než patnáct let tak dobře věděli, že úder čímkoli tvrdým, jako třeba kladivem, způsobuje tříštivé zlomeniny a to se Fandovi moc nezdálo takže se po promyšlení celé věci do detailu shodli, že to bude chtít mnohem sofistikovanější přístup. Musí pracovat s prostředky jim dostupnými a ještě musi celá věc vypadat jako nehoda u které ani jeden neporušili předpisy a samozdřejmě nebyli pod vlivem alkoholu. Tím pádem se den D odsunul na zítřek. Plán byl vykopat malou díru, spíš takový výmol, na jedné pěší trase a samozřejmě ho neoznačit, poté se vydají na záchody, Fanda si přidřepne vedle mísy a položí koleno natažené nohy přímo na prostředek, Pepik mu na něho dupne a pak ho odvede k výmolu a dosvěčí, že se všechno stalo tam. Geniální.
Příštího dne ráno se oba už na dálku zdravili s odhodláním v očích. Ani jeden z nich večer nepil, výmol si nachystali už včera a jsou připraveni se dát před polední pauzou do "práce". Těsně před dvanáctou, když se ruch staveniště trochu uklidnil se vydali na záchody. Stáli v zavřené kabince a dívali se na sebe. Pepik Fandu pobídl, ale ten se rozhodl si ještě zapálit startku na kuráž. Mezitím si Pepik nacvičoval dupnutí do prázdna. Když Fanda dokouřil, Pepa ještě přišel s dolaďovacím nápadem: "Fanošu, jak tam položíš tu nohu tak zavři oči ať nevíš kdy to příjde"
Fanda přikývl a s hlubokým nádechem a výdechem šel do dřepu jednonož. Pepík se chytil každou rukou za jednu plechovou stěnu kabinky a připravil se na výskok. Ještě naposled zkontroloval jestli má Fanda zavřené oči a odrazil se od země. Vyhoupl se až ke stropu místnosti jenže Fanda podváděl. 
Nevydržel to napětí a podíval se. No a když uviděl stokilového chlapa jak letí nohama napřed na jeho koleno, udělal to co musel a kolenem uhnul. No a pak už šlo všechno ráz na ráz. Pepik zajel oběma nohama do mísy a zlomil si oba kotníky. Ještě ke všemu se tam šprajcl a nemohl ty nohy dostat ven, takže ho Fanda ani nemohl dostat k výmolu. Stejně by tam asi nedokulhal. Povyk na staveništi, protože zlomit si kotníky to není jen tak a jak se ukázalo tak Pepik nezvládal bolest tak dobře jak si myslel, že jí zvládne způsobovat. Pauza na oběd už začala takže to pracovní úraz nebyl a světe div se, Pepik narozdíl od Fandy, žádnou pojistku stejně neměl. Nikdy se mu nic nestalo tak proč by si ji zařizoval. No, to je tak když chcete pomoct kamarádovi.