Život a smrt

Jsem se musela příjít pocívat, kdo tomuhle mohl dát tip.

... tečku jsi tomu teda dal, to se musí nechat:D... pokud ta kolegyně měla trochu vkus, tak v tom hrobě musí rotovat... 

Lepší špatná kritika, než žádná, počty slabik neřeším, ten rým "jeden žije do sta let, druhý umře třeba hned" mě napadl jako první, ale ten co mě napadl po něm mi přišel, že se tam víc hodí, čeština je trochu problém, ale to mi nevadí, nevydávám sbírku, ani se nechystám, prostě mi jde o to napsat, jak to cítím a zbytek neřeším, snažím se zapsat své myšlenky na papír. Pár dní jsem přemýšel o tom proč má kolegyně z práce umřela v pouhých 50. letech s nádorem v mozku. Tak jsem chtěl tomu dát nějakou tečku, nechci být profesionální básník, proto jsem tady s dalšími amatéry. To je tak vše. Dík zdendo za komentář i za tip.

Hoši komentátoři teda nic moc (jeden dekadent, druhý hulvát). Autore, básnička je co do zpracování velmi slabá zejméná díky pravopisným chybám ("kdo pak" má být dohromady, byste namísto "by jste", a "byly" je hrubka dokonce v psaní i/y) s hrubkami nejde psát báseň - to je podle tvého přirovnání jako kdyby trenér udělal kapitána z beznohého. Básnička musí být dobře česky. Druhá věc je tzv. "rytmus" v podstatě to znamená že řádky mají mít stejný počet slabik. Někdo to slyší hned, jiný holt musí počítat slabiky. Např.3.+4.řádek jsou rytmicky špatně. (mají 7 a 9 slabik) To by šlo spravit např. "jeden žije do sta let, druhý umře třeba hned" - pak 7+7, slyšíš že se to lépe řiká? Pro začátek se snaž udělat říkanku se stejným počtem slabik na všech řádkách. A nezačínej nejvyššími tématy (život a smrt), to od nezkušeného působí někdy směšně (jako když fotbalový šmatlák volá že je Messi).

Vy vole! Taková poézie a to je ti teprve 25! Ne, vážně, je to přílišně patetický, plný vzdechů jak z pera nevoprcaný teenky, nebo se vážně domníváš, že tohle je dobrá báseň? Jestli se lyrice chceš fakt věnovat, bude to ještě chtít hodně číst, rozšiřovat slovní zásobu a jako kurva přidat do toho trochu koule. Tohle je jak juvenilní verše desetiletý Máničky Fučíkový v roce '53

Kolego jestli tě to nebaví, tak to zabal, nebo mlč. Ale nelži autorovi do očí. Je mu 25, jistě pravdu snese. (nebo co to vlastně děláš?)