pořád se navážíš

dal bych radši "dotEkem",  momentka vystihuje dívčí bezmoc sledovat argumenty a vzdorovat slovnímu nátlaku, ona jen cítí, nedovede se bránit (dotekům by ještě "rozuměla", i šťouchancům, jen ne to moralizující nesouhlasné mluvení="navážení")  hrdinka těm slovům nerozumí, ale v duši dochází k závěru že není oblíbená a čeká na ortel (tak už to vyklop),  tahle básnička vyšla opět výborně  (autorčino tempo se kterým představuje jednu výtečnou milostnou zprávičku za druhou, je obdivuhodné)