Listí

Ve střepech včerejšího deště
shlíží se dnešní tváře i těla
dívám se do slunce a přemýšlím 
jestli z něj jsem neukradl příliš
když do noci jsem četl v knihách 
které jindy píšu 
ale občas se mi zachce jen vyprázdnit si mysl 
třeba nad Kerouacovými slovy 
a projet v poslední vteřině toho, co nazýváme bděním
Ameriku křížem krážem 
a přitom poslouchat beat, píchat ženský, dělat si prdel z policajtů, stopovat, pít a nic nedělat 
než za jízdy s nohama na palubovce tlachat o hovadinách a nacházet tak prostor a čas 
jako Dean 
než mne zase ráno ze snu vyvede ven budík
a bude to hnusné jako vietnamská válka 
se všemi defolianty, napalmem a kobercovými nálety 
než Amerika přišla na to, že na komunisty nejvíce platí mír
a bylo to
prostě svoboda, jako když otevřeš tisíce klecí, z nichž vyletí ven miliony ptáků
a někteří se tam vysoko roztančí radostí jako semena javorů 
ale jiní se leknou křídel a s rudýma očima holubů 
mění se pomalu zpět v mrtvé 
jak je tomu kdysi dávno naučili z novin a televizí a oni umřeli už jednou ještě před narozením 
protože jsou jen dva druhy lidí
ti živí, i když jsou na hřbitovech a ti mrtví, i když je potkáváš
a oni po ovoci svém chtějí zabíjet a zabiti být 
a to pokaždé 
když vyvedou ptáčata strachu a svá srdce zbavená krve
kterou v myšlenkách prolili 
ji podobni stínům vymění za soumrak a jiná potěšení 
s nimiž pohřbívají se do hrobů z nesvětel a jiných listopadů 
jako padlé listí a andělé