Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seberánku
Autor
verulinda
verulinda
odtržený od stáda
bloudíš mou duší
otisky čistých kopýtek
zanecháváš po jarním dešti
když se nadechuji
jejich hloubku cítím
chci si tě pohladit
v ruce mi zůstává
jen zelená tráva
3 názory
Karpatský knihomoľ
01. 08. 2016/*
Karel Koryntka
01. 08. 2016ano, "zanecháváš po jarním dešti" - že asi někde v měkké zemi si domýšlíme, řádky 3+4 teď už krásně táhnou, řádky 5+6 ještě ne: změna slovosledu strhává pozornost od beránka a "cítím" je moc používané slovo, čtenář ho většinou nevnímá, pokud řádky 5+6 považuješ za důležité a máš chuť ještě pracovat, tak ještě pracuj, zádrhel je skrytý někde ve slovech "nadechuji-cítím"
Karel Koryntka
01. 08. 2016výrazná myšlenka či záblest citu v srdci je výborně vybraný i výborným obrazem podávaný, nedostatky jsou malé mezi řádky 3-6, lépe "otisky" (obtisky jsou na vajíčka) a hlavně důvěrněji lépe ozřejmit ten cit, "otisky zanecháváš v jarním dešti, cítím jejich hloubku" - to vyznívá moc odtažitě, téměř neupřímně, možná řádky 5+6 radši vynechat a nahradit déšť prostším i významově vhodným "v blátě" pointa a celkové vyznění je hebounké zrovna jako ten jemný, vybělený muž, čtenář téměř cítí jeho vzácnost a zranitelnost