Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seberánku
Autor
verulinda
26 4 2015
verulinda
odtržený od stáda
bloudíš mou duší
otisky čistých kopýtek
zanecháváš po jarním dešti
když se nadechuji
jejich hloubku cítím
chci si tě pohladit
v ruce mi zůstává
jen zelená tráva
3 názory
Karpatský knihomoľ
01. 08. 2016/*
Karel Koryntka
01. 08. 2016ano, "zanecháváš po jarním dešti" - že asi někde v měkké zemi si domýšlíme, řádky 3+4 teď už krásně táhnou, řádky 5+6 ještě ne: změna slovosledu strhává pozornost od beránka a "cítím" je moc používané slovo, čtenář ho většinou nevnímá, pokud řádky 5+6 považuješ za důležité a máš chuť ještě pracovat, tak ještě pracuj, zádrhel je skrytý někde ve slovech "nadechuji-cítím"
Karel Koryntka
01. 08. 2016výrazná myšlenka či záblest citu v srdci je výborně vybraný i výborným obrazem podávaný, nedostatky jsou malé mezi řádky 3-6, lépe "otisky" (obtisky jsou na vajíčka) a hlavně důvěrněji lépe ozřejmit ten cit, "otisky zanecháváš v jarním dešti, cítím jejich hloubku" - to vyznívá moc odtažitě, téměř neupřímně, možná řádky 5+6 radši vynechat a nahradit déšť prostším i významově vhodným "v blátě" pointa a celkové vyznění je hebounké zrovna jako ten jemný, vybělený muž, čtenář téměř cítí jeho vzácnost a zranitelnost