Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohladíš psa, který vrčí?
Autor
Indianska
Žiju teď v domě stínů.
Stíhám.
A stínám gilotinu.
Buduju si doupě.
Hloupě
se barvím do černa.
Útočím,
utíkám,
jsem rozverná.
A ty nepomáháš.
Každý záhyb tvé duše
je otazník.
Nepostrádáš okamžik.
(Souhlasím, ač ztrácím.)
Stromy v mém lese
už nepokácím.
Múzo,
co sedíš mi na rameni!
Miluji tě do roztrhání.
Tvůj svět, kde
okna není.
Moje noc blýskavá
a tvé varování.
5 názorů
Promenlivynick
02. 08. 2016čtenáři jsou mnoha typů.
Jsem kvantový čtenář a tvoje poezie je kvantová. Četl jsem ti ji určitě přes rameno když jsi ji psala a bavila mne už těsně před tím,
( a taky teď a potom)
Karel Koryntka
01. 08. 2016nerozumím názvu, podtitulu a hlavně celkovému úmyslu, jako kdyby skoro každou větou začínala nová báseň... v první sloce nechápu už 2. ani 3. řádek, proč tam jsou? Pak začátek 2.sloky asi chápu, jde o konflikt povah. 3.řádek ještě přečtu ale větu v závorce a konec sloky už zase nechápu vůbec a když vstoupí na scénu dokonce MÚZA, tak jsem úplně tumpachový Uvaž autorko, je-li na tvé straně cenný obsah, zda to není škoda aby čtenář mého typu odcházel takto pouze udiven.
Whitesnake
01. 08. 2016V tomto případě bych pro lepší význění rezignoval na občasné rýmy či pokusy o ně.