Černý puntík

     Je mnohočetná organizace, jejíž jméno sice neznám, ale vím o ní, že její informátoři mají přístup snad ke všem rodinám normálních lidí, ať již jako přátelé či alespoň známí, se kterými se občas prohodí pár slov.
     Jedním z tajných zvyků této organizace je dělat některým normálním lidem tzv. "černý puntík", což je, mnohdy i zcela nenápadně provedené, zasažení jejich citů, popřípadě způsobení nějaké jiné újmy.
     Je jasné, že mnoho nepříjemných věcí se nám v životě stalo spontánně a nikdo je kvůli nám účelově nezaranžoval, ale jsou naopak i takové, které pro nás byly pečlivě připraveny. A není vždy jednoduché a snad ani možné od sebe tyto dvě skupiny nepříjemností odlišit.
     Na následujících řádcích uvedu celou řadu osobních příhod a nechám na vás, které z nich budete považovat za zaranžované jinými lidmi a na které z nich budete nahlížet jako na přirozený vývoj událostí.

     Psi (vědělo se, že si zakládám na jejich síle, agresivitě a obranyschopnosti)

     Rottweilerka Cinda:

     - Byla to krajská vítězka, na což jsme byli hrdí, a jednou jí na pravidelné cestě ze cvičáku napadl a pokousal volně pobíhající boxer. Očividně měl sociální poruchu, protože fenu trhal, jakoby to byl pes; zajímavé bylo, že jsem pak majitele toho boxera opakovaně potkal ve městě.

     - Na bonitaci prý Cindu figurant údajně trochu "osolil" a snad dostala horší povahovou známku, než si zasloužila.

     - Cindu posílal poradce chovu za krycími psy do vzdálených míst naší republiky, ač bylo dost jiných vhodných v mnohem bližších místech.

     Kavkazský ovčák Gero:

     - Když byl ještě štěně, sice již opticky velký, ale mentálně nedospělý, někteří kolegové naznačovali, že bude horší, než ostatní "kavkazáci", a kamarád-léčitel pro změnu naznačoval, že asi nebude tvrdý bojovník (měl jsem silnější plemeno, než ostatní lidé, a takovéto "naznačování" mi z mladého psa, který měl být silnější, než ti ostatní, kazilo radost).

     - Jedné silvestrovské noci, když byl Gerovi téměř jeden rok, jsme za městem narazili na obrovského psa, vzhledem připomínajícího Irského Vlkodava, který byl mnohem větší, než Gero. Abych se vyhnul předem prohranému boji, začal jsem vydávat zvuky štěněte a Gerovi dal povel, aby si s tím obřím psem hrál, přičemž ten po krátkém zaváhání zavrtěl ocasem a spřátelili jsme se (zajímavou maličkostí bylo, že se ten pes nechtěl vzdalovat od místa u cesty, na kterém jsme na něj narazili, možná tam byl někým odložený).

     Rottweiler Bredy:

     - Když se v zaměstnání kamerou natáčel zákus psů do ochranného rukávu, Bredyho nenatočili, kdežto ostatní psy ano.

     - Na Bredyho, přivázaného v chodbičce u zdi, nečekaně vyvinuli nátlak a stříleli u něj, ale on se nevzdal (už si to nepamatuji přesně, ale kdyby se bál, tak bych si to určitě zapamatoval; jedna osoba mi přitom zabránila přijít k Bredymu včas, abych ho uchránil od střelby z těsné blízkosti).

     - Když byl Bredy přivázaný u vrátnice, tak se k němu náhle rozešel jeden člověk s miskou s jídlem, ale Bredy si to jídlo nevzal a zuřivě po tom člověku chňapal (dokonce šel i na cizí lidi, co si s sebou přivedli háravou fenu, kterou očuchal a začal na ní lézt, ale při větším přiblížení se těch lidí z ní slezl a šel na ně, což je vzácnost; pouze při opakovaném krytí fen doma se časem naučil přítomnost cizích lidí nějak tolerovat).

     Rottweiler Agar:

     - Můj nepřítel, žena, přišla k Agarovi a dávala mu kusy masa se slovy, že se spolu kamarádí.

     - Když jsem hledal nějakého jiného psa, nejraději německého ovčáka, pro natočení videa potyčky s Agarem, potkali jsme na cestě člověka s velkým a výrazně nadprůměrně silným německým ovčákem (majícím jméno na 3 písmena a vážícím údajně 60 kg, což bylo přehnané), který poskytnul svého psa pro natáčení, a můj pes prohrával (ostatní němečtí ovčáci, mnohem slabší než tento, Agara nepřemohli).

     Bernský salašnický pes Barry:

     - Byl jsem hrdý na to, že mi pes chňape po lidech ve vlaku, ale na jednom místě vagónu jsem ho mírnil, aby tam po lidech nechňapal, a právě na tom místě přede mnou schválně udělal jeden člověk určitý provokativní pohyb, na který pes nezareagoval (asi aby mi naznačil, že si můj pes ve vlaku nedává na cizí lidi úplný pozor).

     - Došlo k několika situacím, ve kterých jsem měl mít na psa vztek, že není agresivní na cizí lidi (soused stál s několika kočkami přede dveřmi a pes věnoval pozornost kočkám, místo jemu; při hře s fenou, kterou jsme potkali, si na sebe nechal sáhnout od jejího majitele; někdo kolem nás prošel rychlou chůzí a při tom si mladého psa pohladil; někdo k nám přišel s malým pejskem a můj pes věnoval pozornost jemu, místo tomu člověku, a podobně).

     Bojová umění:

     - Když jsem byl mladý a zdravý, tak jsem jeden čas cvičil a něco se naučil, a neměl jsem v tom údobí žádné přímé konflikty s lidmi, kdežto když jsem měl nemocnou a zavázanou ruku, tak se mi asi třikrát stalo, že si na mě někdo dovoloval, ale odbylo se to slovy.

     - Chodil jsem cvičit do dvou domů a do každého z nich shodou okolností chodil i špičkový bojovník, na kterého bych nestačil, ani kdybych byl mistr. V prvním domě (měli tam bojový graf s 6 třídami, přičemž ten silný bojovník byl ve 3 třídě a profi karatistu údajně přemohl za 30 vteřin, a o něco menším cílem byla 4 třída, do které jsem se nakonec dostal) mi vedoucí řekl, že se tomu nejlepšímu bojovníkovi nějak nezdám, a ve druhém domě mě ten nejlepší bojovník pro změnu vyzval k boji "bez chráničů", což se mi nechtělo. Každopádně myšlenka byť jen na potenciálně hrozící střet s takto silnými protivníky kazila atmosféru v těch domech.

     - Jedno údobí jsem hodně dal na to, co říká automatická tužka přítele lidového léčitele, a v té době jsem se stýkal s velmi sebevědomým člověkem, majícím občas nějakou tu nepříjemnou poznámku a který byl z "Pekelné tajné služby". Bylo mi o něm řečeno, něco jako že se asi umí prát, možná abych se ho trochu bál. A o mnoho let později mi bylo ukázáno, jak na tom ten člověk byl, a nevypadalo to na žádného skutečného machra (bal jako nepatrně oslabený nejslabší "plnokontaktní bojovník" z prvního domu, nad kterým jsem tenkrát vyhrál, a později jsem se ještě kus zlepšil).

     - Když jsem onemocněl a přestal cvičit bojová umění, v pozdějších letech mé spisovatelské činnosti mi byla pravidelně čas od času připomínána (jedna blízká osoba údajně začala cvičit u toho samého učitele, jakého jsem měl v mládí; Pekelný známý mě vzal ke svému zaměstnavateli, který měl na svém autě velkými písmeny napsáno neobvyklé jméno sestry mého učitele; asi také Pekelný známý mi neustále říkal, že umím karate, ačkoli jsem mu neustále opakoval, že ne; kdosi doporučil cvičení bojového umění pro zvýšení sebevědomí, a podobně).

     Bonus 1 - Matení obětí

     Jedná se o zážitky, které mohly být uměle způsobené někým jiným, či o informace, které mohly být vymyšlené:

     - U nás ve sklepě, kam jsem kdysi chodil kouřit, se objevovaly záblesky světla, jasnějšího než to ze žárovky.

     - Někteří lidé tvrdili, že mě znají z minulých životů, na což jsem ale neměl žádné vzpomínky.

     Bonus 2 - Divné věci

     - Už si nemohu vzpomenout, věděl-li někdo, že se chystám v noci k jednomu psímu cvičáku pod lesem za jedním městečkem, ale myslím, že mi "duchové" automatickou tužkou schválili, ať tam jedu. Přijel jsem tam a zůstal se psem v autě, ale on začal vrčet, cenil zuby, zježila se mu srst a díval se do vzdálenosti asi dva metry od nás. Já jsem nic neviděl, byl pouze slyšet zvuk zařinčení řetězu, ale ze zvědavosti jsem Gera vypustil. Chňapal po někom, kdo nebyl vidět, a postupně se vzdaloval. Po chvíli jsem na něj zavolal a on přišel.

     - Kdysi mě někdo na výletě na pravidelné místo urazil v jediném okamžiku, kdy jsem byl vzdálený od Bredyho, který mě v případě konfliktu nemohl bránit.

     - Když jsem byl sám v noci uvnitř údajně liduprázdného většího objektu, v jediný okamžik, kdy jsem byl vzdálený od Gera, jež zůstal za zavřenými dveřmi venku, a zároveň v jediné nevýhodné poloze na konci chodby (dveře ke Gerovi byly na jejím opačném konci), se z ní začaly ozývat zvuky typu klapnutí dveří, otočení klíče v zámku a podobně. Bál jsem se, ale "proměnil" jsem se a prošel tou chodbou ke Gerovi, přičemž při otevření venkovních dveří a vběhnutí psa dovnitř mi spadl kámen ze srdce.

     - Zamlada jedna kamarádka, asi aby zranila mé city, mi jednou cestou ve městě řekla, abych před jejím přítelem řekl, že jsme se potkali náhodou (jako že se mnou nejde úmyslně a plánovaně), což nebyla pravda; tato kamarádka mě před koncem našeho vztahu požádala o 3 tisíce korun za ukradené kolo (asi abych si v podvědomí spojil jí s číslem 3 a kulatým tvarem).

     - Zamlada k nám do baráku lezli cizí lidé (například jsme v domě zamkli kočku a když jsme se vrátili, běžela nám v ústrety; nebo mě nečekaně poslali ze školy domů a chvíli po té byly slyšet dveře a kroky, já jsem zavolal "Tati, jsi to ty?", a ty kroky šly zpátky, byly slyšet dveře a pak nic, samozřejmě otec to nebyl, ale někdo cizí; jednou někdo zvenku odemknul zámek u domovních dveří a zatlačil do nich, ale byly zastrčené, tak se neotevřely) a stalo se tam pár divných věcí:
     Jednou se samy od sebe otevřely těžké železné dveře na půdě, ale bezprostředně po té, co jsem vyřknul zaklínadlo z jedné knihy (možná mě někdo pozoroval a na dálku je otevřel, aby to vypadalo jako účinek toho zaklínadla). Jindy jsem četl v jakési náboženské knížce a hlas, vycházející "ze zdi", mi řekl, že je panna Maria, a radil mě zabít jednoho chlapce (myslel jsem si, že na mě volá máma, tak hlasitý a jasný ten hlas byl, tak jsem se jí opakovaně chodil ptát, proč na mě volá, a ona odpovídala, že na mě nevolá; bylo to v pokojíku otce (studoval cizí jazyky a hodně četl), kde asi měl tenkrát odposlech, a možná i nějaké to nenápadné "mluvítko".
     Jinak "Pekelná tajná služba", oficiální jméno neznám, o nás ví skoro všechno. U kamaráda, na mě nasazeného, kterého jsem navštívil, když jsem měl infekci, si jeho syn hlasitě pomyslel "Říkali, že má infekci" (výjimečně vidím kouskem vlastní duše, kéž by to bylo mnohem častěji) a pak po mém odchodu po mě asi on hodil vajíčko, možná abych se zalekl a už tam nechodil a nemohl je nakazit. Jednou jsem zaslechl útržek rozhovoru, působilo to na mě dojmem, že je někdo mocný, kdo chce, aby byli mí přátelé, a oni ho nechtěli zklamat.

     Normální lidé, prosím vás, uvědomte si, že je všechno sledované (včetně natáčení hlavních lesních cest a řady odlehlých míst miniaturními skrytými kamerami) a proto dělejte co nejvíce pro to, abyste před těmi zvědavými parchanty co největší část vašeho soukromí skryli! Nemají právo ho znát.
     Pořád musí být někdo z rodiny doma (nikdy nenechávejte psa doma samotného), nikdy se nenechte odlákat z domu (kdyby hrozilo, že dům zůstane prázdný, udělejte cokoliv, aby nezůstal: prostě nepřijdete ke kamarádovi, který pro vás má něco lákavého, ani do práce nebo k lékaři, nedá se nic dělat, protože právě tyto situace mohou být zaranžované kvůli tomu, abyste nechali váš domov nehlídaný).
     A když někoho z vás osloví tajná služba, abyste jim podali informace o nějakém členu vaší rodiny nebo jim umožnili přístup k jeho věcem, které eventuálně doma hlídáte, řekněte o tom všem členům vaší rodiny. Mají právo to vědět. Je totiž možné, že když budou všichni lidé dodržovat zabezpečení svého domova svojí neustálou přítomností a nebudou přijímat žádné návštěvy (viz můj článek "Zlaté pravidlo"), ti zvědaví parchanti se budou snažit získat pro spolupráci člena každé rodiny, která jim bude připadat podezřelá.

________________________________________

DODATEK:

Vzpomněl jsem si na dva případy, které jsem v tomto článku neuvedl, a které mohly být buď černým puntíkem, blbým žertíkem, anebo "povahovým testem".

- Jedna mladá žena měla německou dogu, která uměla na povel strašit lidi (pes znal dva povely, na první postrašil a na druhý pokousal). A na mě ho v jedné uzavřené místnosti poslala, asi jak moc se budu bát.

- Jiná mladá žena měla pro změnu hada-škrtiče a vědělo se, že k ní pojedu. Když jsem tam dorazil, odložila mě do nějaké místnosti, hada položila na mě a řekla něco jako ať moc nepolykám, nebo víc stáhne, a odešla. Po chvíli se samozřejmě vrátila.

Případ s "Irským Vlkodavem" byl zajímavý tím, že se dalo předpokládat, že ročního Gera ten obr pravděpodobně napadne jako dospělého psa. Také se dalo předpokládat, že Gero prohraje, protože byl ještě nedospělý. Obří pes při setkání seděl jako odložený (snad to místo vypadalo jako nějaký kruh u cesty) a začal se kamarádit až po nějaké chvíli mého kňučení a Gerovo vrtění ocasem (nejprve se netvářil přátelsky). Možná byl někým na dálku ovládán (například mluvítkem v uších).