Nenapsaná báseň

Ano, ano, Josephino! Ani já jsem zatím tu nejlepší báseň nepapsal. Ale už ve mně klíčí...    /**

a co ty víš ....? myslím, že o mně houby víš a soudíš osobně, to tě jako kritika taky diskvalifikuje, spíš máš nějaký psychický problém, který si tu na pisálcích léčíš. Ale to si nejspíš nepřipustíš, holt jsi ten od boha kritik! Ale ten musí být nadán velkou citlivostí ve všech směrech ... ale nechci se hájit, tvůj názor ti neberu, i když může být z mého pohledu zcestný. Vše je subjektivní, a ničí soud není absolutní.

oni většinou autoři v těch reakcích už nelžou, ty však i dole ještě jakobásníš: smutky života, občasná psychoterapie... jediné co umíš podle reality je "Kadle co houby?", skutečně jsem byl ráno v lese, tak za to máš pochvalu

jinak díky všem za zastavení, event. i pochopení mé občasné psychoterapie zde.

vypínavé nic, přesně tak, milý Kadle! (chtěla jsem si jen ulevit od smutků skutečného života, no) - a co houby, rostou?

Nenapsaná báseň může být o čemkoli. Proto mi konec přijde poněkud z mísy. Celkové pojetí je poněkud vodnaté, ale docela  dobře se čte.

první 2 řádky předesílají zřetelně o co půjde (o vypínavé nic) a zbytek vytčený cíl naplňuje, mixují se tu slova i významy padni komu padni, dopředu, dolů, včera, šikmo, oni a já, kdokoliv, zelená přes kostky... vždyť je to přece "nenapsaná báseň"..  když není o čem psát je lépe počkat

.............hmmmm.....krásné..............*/**

Nenapsaných je mnoho, stejně jako lidských příběhů. /T