Příšera

Buď člověkem, co teskní

Buď tou příšerou, co tě vězní

Opustˇ to vězení, prorvi se ven

Uvidíš, venku je krásný den

Ty to víš, ale to vězení

To vězení se bojíš opustit

Ta příšera tě pustila, ale ty?

Ty tam pořád zůstáváš

Ta tma tě utěšuje, je tvým nejlepším přítelem

Vkrádá se ti bez tvého vědomí do srdce,

Okrádá tě o všechnu lásku, dere ti ji ven

Braň se, vylez ven, to světlo, ten den!

Záchrana, úleva, život, zpěv, jméno mé!

Zavolej ho, přivolej mě sem.

No tak, řekni ho, řekni to jméno!

Jen pár nepotřebných písmen

Zazpivej a napiš o něm píseň

 

Co? Co říkáš?

Jsi moc potichu, zkus to víc nahlas,

Použij ty plíce, nadechni se a...

Nic jen ticho, jen studený tvůj dech a přílišný můj spěch

 

Já utíkám, už nečekám, beru nohy na ramena

Od toho, koho jsem milovala

Od toho, komu jsem celý svůj život věnovala.

Neprosil se oň, je to moje vina, já se do něj zamilovala

A teď utíkám, utíkám od příšery ze tmy

Jež už nikdy neopustí svůj žalář

Já ho milovala, ale byl to lhář

---