Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Píseň o sebepřijetí

19. 08. 2016

1035

Autor

Jarmila Moosová Kuřitková

Žaluji vrabcům na okenní římse

když nasypu jim zobání

proč ještě nemám když mít ráda smím se

vždyť radí mi to Bůh

celkem se snažím know how z cizích story

za své si brát a selhání

o to víc trápí mě a víc mě bolí

že jsem si míň než vzduch

jak si dát lásku kde ztracenou sílu

vzít - je mi úkol nadlidský

se sebou žít a se vším kolem v míru

jak radí mi to Bůh

málo se snažím vnímat duši v těle

kéž neplatí to provždycky

těsno začíná být mi v prázdné cele

slyšíš to: buch buch buch?

11 názorů

KK: Tuším jsem popletená já, když jsem zatrhla políčko, že stojím o kritiku. Anebo ne? Každopádně o tuto samozvanou, jakkoli dobře (o čemž silně pochybuji) míněnou analýzu mých prací nemám zájem. Díky za pochopení.

Karel Koryntka

20. 08. 2016

Dát tip

básnička je nedostatečná v provedení i myšlenkově, bůh přece vůbec neříká člověku aby přednostně měl rád sám sebe, slova jsou podobně popletená a naivně neobratná (viz 3. nebo kterýkoliv jiný řádek), přesto je téma nepovrchní, úmysl autora zřejmě poctivý a název je výborný