Kůra z borovice

Ví toho tolik, a přece zapomněli,

 

jak poslat po vodě

kůru z borovice.

A jenom v dlaních smutně se rozvoněly

skořápky z ořechů.

 

Zamkli ji před světem – jen plamen svíčky

 

zahřívá srdce, co tiká tam tiše

a jednou za rok

na dušičky

vypláčou bolest

v křečích

do cypřiše.

 

Ví toho tolik, a přece zapomněli,

 

jak poslat po vodě kůru z borovice,

a že to znamená

schovat se do ostřice

? a zamknout ústa,

zamknout a neptat se,

zdalipak dopluje, anebo

ztroskotá.

---