Ranyt: Proměna; Část XLVI.

Temná psychologická fantasy mapující cestu zbloudilé duše posednuté zapomenutým bohem.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

 

Čistý zbledl hrůzou. Musel však vydávat rozkazy svým mužům. „Craig, Rien dopředu, Cherarde, luk, zkus je nějak zpomalit. Začneme s kostí, vypadá menší a slabší, tomu druhému zatím jen uhýbejte.“ Muži ihned začali plnit jeho rozkazy. První dva jmenovaní tasili meče. Oba zároveň začali odříkávat tiché motlitby, díky nimž čepele slabě zářily a byly schopny proniknout i tvrdým brněním, který tvořila obrova zrohovatělá kůže.

Cherard nabíjel jeden šíp za druhým a držel jimi obra s kusem dřeva v uctivé vzdálenosti. Druhý, jenž útočil ulomenou výztuží těla, utíkal k bojovníkům. Velké břicho se mu houpalo v rytmu kroků krátkých tlustých nohou. Tučnýma rukama se oháněl kusem kosti, zatímco se pokoušel vyděsit nepřátele nepříjemným křikem vycházejícím z velkých úst na malé holé hlavě. Paladinové dokázali na koních úžasně kličkovat a jejich čepele se zakusovaly do šedobílé kůže. Obr řval bolestí, měl však příliš pomalé pohyby, zatímco malí mrštní bojovníci okolo něj kličkovali závratnou rychlostí.

Druhý obr, již s několika šípy zabodnutými ve svém přirozeném brnění, začal malé škrábance ignorovat. Namísto toho vyrazil těžkými kroky ke dvěma vojákům, v té chvíli zcela zaměstnaným lítým bojem. Cynar stačil na poslední chvíli vytvořit jakousi síť, do které se zachytila stvůřina ruka i s kmenem stromu zrovna v okamžiku, kdy jeho úder dopadal na vyděšeného Craiga. Kněz ještě dokázal přinutit bestii o několik kroků couvnout, jeho muži se však museli co nejdříve stáhnout. První obr vyzbrojený kusem něčího těla klečel na jednom koleni, jelikož měl přeseknuté šlachy v podkolení. Stále se však nebezpečně oháněl těžkým předmětem.

První z paladinů již ustupoval, Rien s ústupem teprve začal, neboť musel uhýbat smrtící ráně. Manévr jej však dostal příliš blízko k právě zahnanému soupeři, jenž hned využil příležitosti a zasadil mu tvrdý úder z boku. Mladík vylétl ze sedla. Při dopadu se zabořil do sněhu. Oba zbývající rytíři se vrhli na nebezpečného tvora. Čistý zvedl ruce k nebesům. Panenky se mu protočily, takže byly vidět jen bělma. Dokončil zaklínadlo. Nad omráčeným mužem se teď zjevil světelný sloup. Sahal do výšky, kam až nebylo vidět, a přinášel odtud zraněnému životní sílu. Ten se během několika chvil zvedl na nohy. Jediným pozůstatkem tvrdého zásahu byla pomačkaná zbroj, ta se však dala opravit, zatímco kdyby ji neměl na sobě, život by mu už nikdo nevrátil.

Pokynul svému zachránci na znamení vděku, nebylo to pro něj poprvé. Znovu se vrhl do bitvy. Měl se teď víc na pozoru, jelikož se bál další nešťastné náhody, tu by už nemusel přežít. Na druhou stranu by si nikdy neodpustil, že by mohl nechat přátele v boji bez pomoci, i kdyby měl sám zemřít. Přivolal svého koně a znovu nechal božskou moc posílit svou zbraň, aby účinně zasáhla proti nepříteli.

Mezitím Cynar pracoval na dalším kouzlu. Netrvalo dlouho a kolem jeho spojenců byla vidět slabá bílozlatá záře. Velmi dobře věděli, co to znamená, znali tento stav. Nyní byli skutečně Jeho bojovníci, vždyť jim propůjčoval sílu. Cítili posvátný klid. Hlavní věcí však zůstávala ochrana proti útokům. Dokud byli pod Jeho ochranou, nemohlo se jim nic stát. Vrhli se s vervou na bestii, která se nemohla tolika úderům najednou bránit. Ani jejich nezranitelnost však netrvala věčně, během necelé minuty se museli znovu stáhnout do bezpečí, neboť světlo pohaslo.

Nebylo ho už ale více třeba, jelikož obři se váleli na zemi, neschopní se bránit. Byl to krutý, ale také nejúčinnější způsob boje s tak velkým tvorem. Nějakým způsobem mu odrovnat nohy, poté už stačilo jen několik úderů vedených z hřbetu koně do hlavy. Většinou se již ani nebyli schopní bránit, ačkoli ruce jim zůstaly většinou nepoškozené. Když některý z nich se obzvláště vzpouzel a pokoušel se i na zemi stále bojovat, ruce mu zneškodnily.

Možná je tu rytíři měli nechat trpět a pomalu vykrvácet, to by ale bylo v rozporu s jejich zásadami. Navíc jediné, čím se prohřešili, bylo, že je napadli. To však jen ukazovalo na to, že zde toliko přežívali, jak nejlépe dovedli. Zvláště mladého chlapce mrzel každý zmařený život, ať to bylo z jakéhokoli důvodu, byť třeba i správného.

 

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz

---